Budu prozrazovat
Rachael Thomas: Smaragdový náramek
Sladký život 3/18
Zápletka, na které se postavená celá série, mi přijde chatrná. Kdyby dědkovi na těch špercích tak záleželo, tak nebude čekat sedmdesát let až na smrtelnou postel. Autorčin styl je těžkopádný a děj nelogický.
Moc tomu nerozumím. Pomsta spočívala v tom, že Liev řekne novinářům, že její bratr vyvíjí nový telefon? A udělá to pár dnů před jeho oficiálním představením. A co? Navíc nakonec na té prezentaci, kterou vytvořila, Bianca ani nebyla, protože se v kanceláři patlala v citečkách.
s. 11 viděl na jejím stole aukční katalog
s. 22 jeho informátoři se činili. Zjistili, že se Bianca zajímá o šperk, který se ocitl v aukčním katalogu. Přesto nezjistil, proč ho chce a že je jenom jedna z mnoha, která pátrá po rodinných klenotech.
Nicméně hrdinka je za náramek ochotná udělat opravdu cokoliv.
Na s. 36 má hrdina i prsten. To ho u sebe buď nosil léta
nebo ho koupil od řidiče taxíku nebo fotografa, jiná možnost není. Pak se ukáže, že ho koupil, protože předpokládal, že hrdinka udělá opravdu cokoliv.
Kolikrát je nutné zopakovat hrdinčino TRAUMA z maturitního plesu? A velikost její oběti, jak neměla na vybranou, bla bla bla.
s. 36 „Tak vás vyfotili jako mého společníka. A bude dál, pane Dragunove?“ ?
s. 46 Liev tam stál ve své mužné slávě
To si nějak nedovedu představit.
s. 84 Bianca „víc než deset let“ sponzoruje azylový dům.
To musela začít tak v sedmnácti.
s. 90 Hrdinové přijedou na ostrov. „Do nedělního rána se tu nikdo neobjeví,“ řekl Liev (...) „Do nedělního rána? Je teprve pátek!“
Zaplavou si, pošpásují, jdou spát a následující ráno jsou tam fotografové (s. 103). Kam se poděla sobota?
Na soukromý ostrov přijeli jachtou, odlétali letadlem. Hm.
s. 120 „...aby jí pomohla vyjednávat s Lievem o náhrdelníku.“ Tedy o náramku.
s. 128 Přísahala si, že příště, až zase přijede, budou všechno jinak.
Mám jisté pochybnosti o používání čárek.
s. 65 Live [Lieve]
Anne Marie Winston: Najdi svou lásku
Desire 12/95
s. 6 slečno Mess Missy Mess je docela vtipné, otázkou je, co bylo v originále. Nicméně i tak by „s“ mělo být velké, ne?
s. 6 Pětatřicetiletý hrdina má ženy „za sebou“. No vida. Je dva roky rozvedený, ale občas si s nějakou vyšel. Nicméně smyslem jeho usilování vždycky byly děti, v podstatě lhostejno s kým. A dosud „cílevědomě hledá ženu, která by byla perfektní matkou jeho dětí“ (s. 51). Ať hledá nebo nehledá, našel.
s. 7 dlouhý tmavý cop je ve skutečnosti „tmavě rusé barvy zašlé mědi“, popř. „záplava zlatavých vlasů“ (s. 82).
Hrdinka se hned první týden na škole poznala s manželem, vzali se hned po absolvování školy (s. 41). Dům koupili před sedmi lety, hned potom, co její manžel otevřel advokátní kancelář (s. 31).
s. 51 „Znali jsme se už čtyři roky před svatbou a manželství trvalo tři. Už je to tři roky, co mě opustil.“
Nechybí tam rok?
s. 74 stála tu jen v kalhotkách střižených tak odvážně, že odhalovaly zlatavé chloupky pod sametovým bříškem.
Odvážný střih? To si spíš oblékla naopak tanga.
Hrdinčino celé tělo zdobila nádherná pleť. Ostatní ženy, které hrdina znal, zjevně neměly kůži na celém těle. Navíc si až na s. 84 všiml „dlouhé a ošklivé jizvy na břiše“.
A došlo i na bradavky, které se „naježily“ (s. 75). Navíc růžové bradavky ze s. 74 se změnily na s. 82 na „růžovofialové“.
s. 76 intuitivně vytušil její odevzdání...
Ve chvíli, kdy byli oba nahatí a techtle měli za sebou. To je teda empatie.
Nechci být šťoura, ale hrdinka je takový malý mutant.
s. 142 „…máte jeden funkční vejcovod, podle všeho zdravé vaječníky…“
s. 84 „…infekci, zasáhla mi i jeden vejcovod. Řekli mi, že můžu mít děti, ale šance na otěhotnění je teď jen padesátiprocentní.“
A o druhý vejcovod přišla na s. 130, kde už měla jen jeden vaječník.
“…ale vejcovod nešel zachránit. Byl příliš poškozený. Vaše žena má ještě jeden neporušený vaječník.“
s. 143 Vystoupili před domem z její dodávky. Přestože tam jel každý zvlášť – s. 141 Annie vzala klíčky od své dodávky z háčku v kuchyni. „Tak víš co? Jeď za mnou. Určitě jsem zdravá, zpátky pojedu sama a ty se můžeš vrátit rovnou do práce.“
s. 146,147 „Teď se musíš vrátit domů a převléknout se (...) „Možná se dneska už na práci vykašlu.“
Ale to už víme.
s. 143 a on zavolal sekretářce, že dnes nepřijde do práce.
s. 35 objevili se mu na tvářích zářezy sympatických dolíčků
s. 36 tpělivě
s. 43 když o mně nestála
s. 54 šťěstí
s. 58 Liliht
s. 67 zárověn
s. 93 spocené
ji/jí - s. 49 (2x), 92, 109, 110, 130, 136
uvozovky - s. 61, 102, 108
Janet Dailey: Jako blesk z čistého nebe
Wist 2001
Vyšla v roce 1978, takže je trochu „Já Tarzan, ty Jane“. A starostliví rodiče, kteří by rádi jednadvacetiletou dceru co nejdříve provdali, protože staropanenství již stojí ve dveřích…
Hrdina vydíráním přinutí hrdinku ke svatbě a ona se rozhodne udělat mu ze života peklo. Nicméně jí přišlo „divné“, že se ji nepokusil dostat do postele. Bylo pro ni velkým zklamáním, když se tak hezky zabarikádovala v ložnici a připravila se na znásilnění… a hrdina šel do své ložnice. Jak si to mohl dovolit? Tohle je přece jejich svatební noc! Padla na postel a s bezmocným vztekem kousala do polštáře. (s. 108). A po dvou hodinách se smířila s tím, že Rolt šel opravdu spát.
s. 4 Kurt byl pravým opakem (…) kdy se před pěti lety poprvé setkali. Tehdy jim oběma bylo patnáct
Tedy when she had been fifteen
s. 5 Kurtovi bylo devětadvacet a jí jednadvacet.
s. 96 s klidným výrazem přijímala nekonečné gratulace
No, nekonečné. „Chtěli bychom jednoduchý obřad jen pro rodinné příslušníky.“ Takže jich bylo asi 5 (včetně novomanželů).
s. 12 dědičství
s. 80 pomaly sundal
s. 107 Nervózně se přecházela
s. 129 kanceláře?“.
ji/jí – s. 51
Dona Carlisle: Savannah
Desire 4/96
|