Ham_Handed
Cesta do kůlny
Koláž a text: Ham-Handed
I.
Ach, ta kůlna pana strýčka,
tam chodí moc nerada!
Zadní část si předem hýčká,
ví už, jak to dopadá!
Ach, ta bouda na zahradě,
v ní lavice proklatá!
Ač už není žádné mládě,
čeká ji tam výplata…
K stehnům dvojí látka sjede,
dvé kupolí obnaží
Venušina chrámu bledé,
s husí kůží na stráži…
Modla kultu Afrodity
všech teenagerů z okolí,
pro strýčka jen zpupné kýty,
kde prut nejlíp zabolí!
(Až jim řádně zasolí!)
Ač bohyně, pod zákonem
je v záběhu prozatím,
strýc chce užít ještě honem
moc nad jejím pozadím!
Změní ji zpět v pozemšťanku
dětsky řvavý jelit vzor,
přestože už má občanku,
je tu na ten — pohovor…
Zadek špulí jak pozvánku,
půlkami jí cuká vzdor!
Dme se klenba svatostánku,
jemuž on je kurátor:
stehna jako sošné sloupy
do kapličky střeží vchod
— pokud nemá slečna roupy!
To pak výprask přijde vhod!
Při muckání ji přistihnul —
ač následky tušila,
na lavici než ji připnul,
znuděně se ksichtila.
II.
Řemen v pase přišpendlí ji,
jako kočka prohne kříž…
A div že ji neomyjí,
když strýc prsty sune níž!!!
Připomíná modrou zmiji,
když zip džínsů pohne se:
ať se ale jak chce svíjí,
zadek jí z nich vytřese!
Šance k útěku tím míjí,
teď následky ponese,
strýc lískovce představí ji:
solným lákem leskne se…!
Pod bříško jí nacpe deku,
jak je hnusně kousavá!
Nechtíc špulí k svému vzteku
to, na co se dostává…
V té pozici, zralé k breku,
z mladé dámy zůstává
pískle v náplacovém věku;
nic, než hýždí výstava!
Přestože už má řidičák
a Calvin Klein prádýlko,
s řiťkou holou jak opičák
musí hrát divadýlko!
VARIANTY:
Přestože už má řidičák
a „Calvin Klein“ prádýlko,
řiť tu špulí jak opičák
i hanbaté sádýlko!
Přestože už má občanku
a kalhotky „Calvin Klein“,
strýc vidí jen pár bochánků,
pro výprasky „by design“!
Dívčích půlek klenba hrdá
pyšněji se o to pne —
přísahá, že bude tvrdá,
ani brvou nepohne!
I když uvnitř vzteky pění,
drží nosík nahoru,
tváří se, že to nic není…,
zadničku jak z mramoru!
Svatostánek lásky trdel
pubertálních z okolí
— pro strýce jen vzpurná prdel,
co výpraskem povolí!
K stehnům dvojí látka sjíždí,
dvé kupolí obnaží;
Venušin chrám z bledých hýždí,
husí kůži na stráži…
Íííííííííí! Ledová voda chlístá
i do škvírek sevřených,
z kýblu nálev, když v ta místa,
chrstá strýček zkušený:
III.
Nacucaný prut si mlaskne
totiž nejlíp na mokro!
Štípaných „pus“, že až žasne!
Všechněm slečnám ego splaskne,
když otečou půlky vzácné,
bulí i ty nebojácné!
Přilnavé jim zvuky mas(t)né
věští zadek na modro!
Když má strýc cíl řádně zlitý,
vtírá sůl hloub do půlek,
v oltář svůdně sulcovitý…
On však před ním nepoklek!
Nacpal pod ni starou deku,
chumel hnusně kousavý;
nechtíc špulí k svému vzteku
terč o to víc lákavý!
Stehna poutá dvojí látka,
dvé kupolí září tmou;
(zatím) bílé hýždě spratka
ne moc svatě se tu dmou!
Mezi nimi k lásce vrátka
chlupatí se škvírkou svou…
Ježto strýc ji drží zkrátka,
netknutá — ni žiletkou!
Lískovka se dere z kýble
zbořit ten kult pohanský,
z nebes srazit děvče zpychlé
— má ještě čas na lásky!
Ač bohyně, pod zákonem
je — a s holou zadnici;
chlípných vášní Pantheonem,
ctěným celou ulici…
Dobyde jej prutem v krátku,
brek jí ksichtík pokřiví
— a z posvátné modly zadku
má kůlničku na dříví…!
IV.
Pubertální bohorovnost
poroučí se hnedlinko;
stačí řezat „Její Jasnost“,
až vamp ječí: Maminkooooo!!!
Z mýtu nedotknutelnosti
Venuše vám vyrostou,
vezměte prut pružný dosti
na tu prdel přisprostlou!
Jako Zeus, když vlád bleskem!
„Vendy“ freje zprotiví —
z chrámu lásky, když průpleskem
kůlničku má na dříví…!
Ach, ta bouda na zahradě,
v ní lavice proklatá!
Nazpátek se plíží kradě,
na půl žerdi gaťata…
Ach, ta kůlna z kopřiv čnící,
vypadá tak nevinně!
Nebýt jelit přes zadnici
znesvěcené bohyně…
… z výšin padlé vládkyně…
… opět vzorné žákyně…
… fňukající svůdkyně…
… a náhodné svědkyně
(její třídní sokyně);
ve vteřině jak v kině
chechtá se dav dívčině…
s rudým zadkem běžkyně:
fotku ne, ty zrádkyně!
s chlupama na pipině,
toužící už jedině
po chladivé peřině
a po krému tetině…
|
Registrace nového uživatele 
