spoiler Táňa Kubátová: Osud tančil charleston
Taťána Kubátová 2018
Zbytečně roztahaný průměrný příběh, ploché postavy, nesympatický hrdina, otravná sobecká hrdinka. IMHO se měla držet prvorepublikové červené knihovny a skončit odchodem za duhou.
Proč je Johana sobecká a otravná hrdinka...
Tváří se jako emancipovaná sebevědomá žena, která otci řekne na rovinu, že se o sebe bude starat sama. A ona to dokáže. Teda, našla si práci a bydlet bude u tety. Když jí otec řekne, že jí bude platit apanáž a za to od ní vyžaduje, aby se občas zúčastnila nějaké společenské akce, je z toho otrávená a znechucená, ale přijme. Takže jako „samostatná“ žena se domnívá, že má právo soudit svoji kamarádku, která se rozhodne vdát pro peníze, aby zabezpečila sebe a svou matku a splatila dluhy po otci.
Johana a její manžel dokonce uvažují, že by Růže nějaké peníze dali a zbytek jí bezúročně půjčili. To by bylo milé, kdyby jedním dechem, aniž by se Růži zeptali, neusoudili, že je určitě hrdá (a proto se vdává pro peníze), aby peníze přijala a navíc - jak by jim to splácela, když odešla kvůli sňatku z práce?
Když její kamarádka potřebuje podporu po smrti manžela, je Johana otrávená, že ji obtěžuje. Ale když si Johana vydupe těhotenství, které jí všichni lékaři zakazují a musí zůstat v nemocnici, tak jí přijde naprosto samozřejmé, že za ní bude Růža denně chodit a bavit ji, aby se nenudila.
Nemůžu se zbavit dojmu, že Růža tam je jenom proto, aby vynikla Johanina dokonalost. Což se ne úplně povedlo.
430 stránek o otravné Růže a pak budeme fňukat, že se nám Růženka odstěhuje a budeme si jenom dopisovat? Ale božíčku.
Celá dějová linka Růža/Herbert je zbytečná.
Hrdinové by neměli „nespokojeně špulit rty“ (s. 12).
Tady jsem se ztratila.
s. 137 „A pověděl ti i to, zda byla Hedvika v tu osudnou chvíli s ním, a jen co strážníkovi prozradila jeho totožnost, vypařila se?“ (...)
„Po nehodě jej zřejmě musel poznat někdo z kolemjdoucích a ohlásil strážníkovi jeho jméno.
A byla to Johana. Takže nechápu, proč se mluví o Hedvice.
s. 196 Vzpomněl si i na jediné snesitelné chvíle válečných let, za něž vděčil několika klidným dnům kdesi ve Francii a půvabné venkovance Michelle. Skončily tak rychle, jako začaly, a on ani nedostal příležitost se s Michelle rozloučit.
Tohle není rozloučení?
s. 313 „Převeleli nás. Když jsem odjížděl, dal jsem jí adresu. Přísahala, že po válce napíše, a já přísahal, že si pro ni přijedu, i když nenapíše.“
s. 383 Ale navyknout zpovykanou smetánku, která se po válce naučila pít likéry ze zahraničí, znovu na naši Bukůvku je mnohem složitější.
V roce 1936? Skoro dvacet let po válce?
Líbí se mi obálka.
s. 247 Ráda bys na synáčka políčila? Anebo snad na starého? Kde ty věci, ti mají dívky jako my jen pro povyražení. Kde ty věci?
s. 41 nemocnice U svaté Anny ?
s. 115 „tak si přestav, Johanko,“
s. 167 Bůkůvka
s. 300 vánoce
s. 399 Garrique
uvozovky - s. 442
Eva Bešťáková: Růžový altán
Petrklíč 2018
Nezáživně zpracovaný průměrný námět.
Nevím, proč se na obálce hovoří o romantice. Žádná se nekonala.
s. 36 mapě,
Dodnes
s. 122 sama,“
„Sama
s. 123 Bude do český zmatek
s. 154 natrní
uvozovky - s. 48
|