Též jsem nad tím včera na hajzlu přemýšlel, proč je tolik emocí okolo fotek a proč ty věčně se opakující defenzívy autorå. Måj závěr je ten, že autoři ve skutečnosti nechtějí prezentovat své fotky, i když si to třeba myslí, ale sami sebe. Kritku svých fotek, se kterými se ztotožňují, si pak vztahují osobně, protože zaměňují feedback na obrázky s feedbackem na svou osobu. Větu "je to přeostřený" si vykládají jako "ty seš ale lempl, neumíš ani ostřit", pročež následně reagují podrážděně, afektovaně, dávají najevo své velké pobavení nad tím, jak někdo jiný se baví o jejich fotce atakdále. A ono to vlastně dává smysl i v kontextu těch fotek samotných: těžko takhle při pohledu na některý fotky mluvit o tom, že záměrem bylo vyfotit autorskou fotku, tedy tu fotku. Spíš mi při pohledu na mnohé místní obrázky přijde, že záměrem bylo předvést sám sebe. Kupříkladu si vezměme fotku měsíce v zatmění nebo mraku na obloze. Nevím, jestli mě pochopíte, ale vyfotit měsíc v zatmění nemá nic společného s tvorbou. Jestli je to prezentace něčeho, tak toho, že já, fotograf, jsem dobrej, mám dalekohled a umím to poskládat dohromady a vyfotit měsíc v zatmění uprostřed snímku. Nebo jsem taky šel po chodníku a viděl mrak, kterej se sám od sebe zformoval na nebi, tak jsem to namířil nahoru a vypálil. Těžko však v takovejchhle fotkách hledat cokoli jako autorskej záměr, podpis, chtění udělat něco jedinečnýho, vlastní estetickej vklad, zkrátka to, co odlišuje fotku od záznamu. Jasně. Kdyby to zatmění měsíce bylo vyfocený nějak jinak, třeba v kontextu s krajinou, špičkově exponovaný jako se to ještě nikomu nepovedlo, a kolem měsíce by lítali netopýři a na obzoru vyli šakali a v rybníku kvákaly žáby, tak to je jiná liga, to je autorská fotka a dá se mluvit o tom, že její tvårce na ní má nějakou zásluhu. Ale na téhle nemá zásluhu žádnou, ta fotka je identická s jakoukoli fotkou z Googlu, a proto je mi i zatěžko uvěřit, že opravdu autor chtěl prezentovat ji. To stejný v případě mraku. Pročež je logičtější usuzovat, že autor chtěl prezentovat sebe, a tudíž si logicky kritiku fotek též vyloží jako kritiku sebe sama, místo toho, aby pouze a jen sbíral feedback na svoji tvorbu a vyvozoval z něho závěry.
Přijde mi, že jedna z věcí, která dělí fotografy lepší od těch horších je zpåsob, jakým se pasují s kritikou. Fotograf, kterému jde doopravdy o fotky, je prezentuje právě a především proto, aby zjistil, jak fungují na lidi, a jejich hodnocení, špatné i dobré, zařazuje do palice a procesuje pro svou další tvorbu. O tu mu ostatně jde v první řadě. Naproti tomu fotograf, který se nasírá, vysvětluje, argumentuje, shazuje kritika, vysvětluje mu, že sám nefotí líp, tak ať jde do prdele, má blbý kecy o Velvii a rozestlané posteli, afektovaně všem oznamuje, jak skvěle se baví atd., takovej asi nevystavuje fotky proto, aby sesbíral reakce veřejnosti a nějak s nima dál pracoval, ten je ukazuje proto, aby se dozvěděl, jak on sám osobně je dost dobrej a když ne, tak bude zle. Fotky jsou tam jen jako prostředek.
Hrozně rád se dívám na fotky lidí, kteří fotí fotky kvåli těm fotkám. Pravidelně u takových lze v čase pozorovat posun, vývoj, cizelování stylu a obecné zlepšování fotek - čím dál větší procento jejich tvorby se pro mě stává příjemným. Naopak lidi, co do nekonečna fotí pořád jenom mraky na obloze, což má s autorským focením asi tolik společnýho jako dělat náhodný barevný skvrny z pixle barvy na papír a vydávat to za malbu, u těch je vlastně otázka, co tím sledují. Jistěže nelze rozporovat, že je to baví, těší, líbí. I je pochopitelný, že to chcou ukázat ostatním. Ale co vlastně čekají od publika? Jak se jejich tvorba liší od jednoslovnýho vyhledávání na Googlu? Přece kdybych chtěl vidět zatmělej měsíc, tak napíšu lunar eclipse a nechám si zobrazit jen velké a vyberu si třeba tuto, ne?
Bylo by fajn, kdyby se tu prezentovaly fotky, ne jejich autoři. Bylo by zajímavý zrušit nicky a pozorovat reakce pléna (pomiňme, že místní osazenstvo fotka vlastně nezajímá, že je to tady takovej klub rodinnejch fotografå a mrakařå a je nás tu pět a pål) na anonymní fotky jen s pořadovýma číslama. Též by bylo zajímavý zakázat autoråm jakkoli komentovat hodnocení ostatních. Implicitně předpokládat, že se přišli dozvědět, jak fotka påsobí na ostatní, aniž by to všem mohli po zásluze vytmavit.
Na druhou stranu je to jedno. Toto je fakt malý hřiště a hádám, že všichni, kdo opravdu mají ambice na nějakou tvorbu a vývoj v čase, se chodí prezentovat někam jinam. Takže to je jen takový středeční zamyšlení. Spoustě lidí se nakonec mrak na obloze líbí, takže pozitivní ohlasy jsou a oně tady jde. Ale je potřeba mít vždycky na paměti, že se jim líbí ten mrak, ne ta fotka. Ta, dotaženo ad absurdum, de facto neexistuje. |