Vlna retro muziky, která je nyní k mání, je fajn. Jsem za ni strašně rád. Ne kvůli staromilství, ale kvůli alternativnosti, neboť je odlišná. Ona je stejně retro jen z části, spíše se inspiruje a rezonuje, navíc často jen povrchně. Mají dobové oblečky, nástroje, aranže, přidají i vlastní ingredienci, a pak vše podělají masteringem. Cha! Čest výjimkám. Ale každý anti trend je potřeba, protože mainstream je jinde. To je pro mne vlastně určité kritérium, mám raději amatérskou a pošahanou muziku odlišující se od soudobých trendů, než jakože profi nudnou rutinu, kterou slyším z každého rohu a kde často protagonisté netuší, proč tak hrají, prostě mašina jede bez ducha a nápadu, a vrší klišé na klišé. Originální, působivá a zábavná muzika je úplně nejvíc, bez ohledu na obal, vzhled, styl a do jisté míry i zvuk. Ten dobrý však významně potěší a raději po takové kapele sáhnu.
Navíc míra a charakter toho, co konkrétně vadí, je u každého jiná. Proto tady směle postavím i kulhající amatéry se syntetickými bicími, pokud se mi líbí. S jasným vědomím toho, kde mají slabiny, ale to u té retro archeologie (byť soudobé) tak nějak i očekávám, že nějaké budou. |