DočtenoFrank Herbert: Heisenbergovy oči
Nepřesvědčivý svět s nepřesvědčivým koncem a jeho nepřesvědčivým řešením. Herbert to prostě přehnal a nedomyslel. Už jen to, že se to odehrává na tomto světě v nepředstavitelně vzdálené budoucnosti, u mne vzbuzuje větší nedůvěřivost, než kdyby se to odehrávalo někde na cizí planetě. Pokud nejstarším z „nesmrtelných“ je nějakých osmdesát tisíc let a možná i o pár desítek tisíc více, dostaneme se do světa, který bychom nepoznávali (s tím ještě autor počítal). Ale také už naprosto nebudeme rozumět lidem, kteří tuto planetu obývají. A tihle prostě uvažují jako lidé z poloviny dvacátého století. Díky čemuž román působí zastarale, což je efekt, kterému drtivá většina Herbertových knih úspěšně odolává. A pokud „nesmrtelní“ ovládají normální lidi mimo jiné díky omezené vzdělanosti, jaktože se tedy lidé mezi sebou baví o zhruba sto tisíc let mrtvých lidech jako Heisenberg nebo Diderot? Tohle je na mne prostě moc...
Na druhou stranu je to čtivě napsané. Četl jsem několik autorových lepších románů, které se čtení poněkud vzpíraly a prokousat se jimi dalo trochu práce (např. Mučená hvězda nebo Vyslanci do prázdna). Herbert je typicky nepředvídatelný a nebere ohledy na čtenářova očekávání (např. smrt někoho, kdo na začátku vypadá na jednu z hlavních postav, se dozvíme jen tak mezi řečí z jednoho dialogu, akční scéna je před vyvrcholením utnuta, všichni její aktéři posazeni do jedné místnosti, kde dalších pár desítek stránek „jen“ mluví, atd.). Také je tu nadhozeno pár zajímavých filozofických otázek (on tu i titulní kvantový fyzik působí spíš jako filozof, když je použit ke konstatování, že „naše civilizace vidí nejasně, Heisenbergovýma očima“). A promyšlené jsou i různé detaily. Například ve většině dystopií se idealisticky počítá s tím, že se utlačovaní proti vládnoucím sjednotí a svrhnou je. Tady zjišťujeme, že se hnutí odporu dělí na několik samostatných frakcí, které sledují své vlastní cíle, a vůbec jim nesejde na tom, co se stane s dočasnými spojenci. A zajímavé vlastně je i, že se tu nevyskytuje žádné náboženství či politika, ale protagonisté jsou rozděleni do skupin čistě podle svých biologických dispozic („nesmrtelní“, životaschopní – tu tu znamená, že mohou mít děti, sterilové, kyborgové)...
Ale celkově je to spíš zajímavý přešlap než román, ke kterému bych se chtěl ještě někdy vrátit. |
Registrace nového uživatele 
