Aby mohlo zraněné zvíře přežít Tvou střelbu, musel bys (a) střelit blbě, (b) nedohledat je. A jakkoli (a) se stát může, (b) v podstatě nikoli -- ponecháme-li stranou naprosté extrémy typu "lovce při dohledávání klepla pepka, takže nemohl pokračovat."

... Rozhodně mě to ale nebaví ...

A nutí Tě snad někdo lovit?

Mne nebaví spousta věcí, které baví jiné lidi. Ale nejsem tak sebestředný, abych z toho dedukoval, že ti jiní lidé jsou kokoti.

Ne, neznám řešení -- to jediné potenciálně civilisované, to jest, prostě se tam jít podívat a pokud mi v tom zkusí někdo svévolně bránit aniž bych jej já jakkoli omezoval, na místě takového mizerného grázla odstřelit -- naráží na tolik praktických problémů, že o něm nemá ani smysl hovořit; sehnout se a přijmout tu jejich hru a nechat si na každé hranici prohmatat konečník je dokonale k zblití.....

.... jenže ta resignace, o níž hovoříš Ty, poněkud také :(

A nejsem si jist -- opravdu to nevím a nemám v tom sám za sebe moc jasno :( -- zda náhodou poněkud lepší než nechat se zavřít a chodit po cele není to řešení, jež zvolil kupříkladu Joseph Andrew Stack.

Čímž chci hlavně naznačit, že tento typ argumentů je hodně dokonale na zdrávas královno.

Pokud někdo zvířata úmyslně mučí, je záhodno mu rozbít jeho vlastní flintu o jeho vlastní hlavu; ani ne tak moc kvůli těm zvířatům samotným jako spíše z hlediska vyššího principu mravního.

Pokud se ale někdo baví způsobem, který při velké smůle a chybném provedení snad i může vést k něčemu takovému, pak dříve, než jej bude kdokoli odsuzovat, nechť laskavě hledá břevno v oku svém jezdí-li po lesních silnicích autem rychleji než 10 km/h, a-tak-dále až po ty, kdo si dovolují šlapat po lesních pěšinách aniž by dávali bedlivý pozor, zda nějakým krokem nezmrzačí chrobáka.