Nebo jinak.
Vem si situaci, kdy by ten hlídač trefil skutečně pneumatiku jak by třeba chtěl, řidič následně ztratil nad autem kontrolu, narazil do stromu a zabil se.
Z hlediska logiky toho soudce (tak jak ji ty interpretuješ) by to byla úplně stejná vražda, protože přece věděl předem, že to tak může skončit.
Ono se to zredukuje na otázku: Smím NĚJAK bránit zloději v útěku? Když ho doběhnu, podkopnu mu nohy a on se praští do hlavy, budu následně obžalovaný z ublížení na zdraví? Pevně věřím, že SMÍM bránit zloději v útěku (dokonce si myslím, že u trestných činů jde o povinnost). Volba prostředku je pak otázkou toho, co mám zrovna k dispozici. Podle mého názoru pouhý fakt, že střelím po autě se zlodějem, neznamená, že jsem ho chtěl zabít. A mně zajímá jediná věc - je názor soudu opačný, nebo má nějaký důkaz, že dotyčný chtěl ZABÍT? |