malá úvaha, hodně OTObčas slýchám od lidí něco v tomto smyslu : "Co jsme to za národ, samej hajzl, podrazák a bonzák, lžeme, krademe, šukáme, pomlouváme se navzájem.... s takovejma nechci mít nic společnýho ".
Čistě technicky vzato, takový člověk právě v tom okamžiku rozšířil řady těch, na které nadává. A může stokrát říkat, že on vlastně Čech není, jelikož měl německou, nebo židovskou, nebo maďarskou, nebo čínskou babičku. V očích takového Němce, Itala, Poláka, Rusa, Francouze atd. stejně zůstane Čechem,i kdyby žil dvě třetiny života někde v zahraničí a dokonce i zvádl řeč jako rodilý mluvčí. Takže : nebylo by lépe raději se snažit něco dělat ( cokoliv) ale tak, aby mohl být na svůj národ pyšný ? Jinými slovy - začít u sebe ? V mariáši se taky hraje s kartami, které přišly do talónu - a kdo složí - prohrál. |
Registrace nového uživatele 
