666: Jsem dalek typu absurdního tvrzení, že čtenář by měl přečíst vše! Dokonce si myslím, že je za každých okolností žádoucí přiznat, že určitou knihu daný člověk (jakkoli vzdělaný) nečetl - třeba proto, že četl nějakou jinou nebo se zabýval odlišnou bohulibou činností -, než tvrdit opak (= lhát). Výborná je v tomto ohledu jedna krátká esej od Umberta Eca, která tematizuje zmíněný problém v návaznosti na jistu anketu, ve které se vzdělanci trumfovali, která "zásadní díla" nikdy nečetli. Eco reaguje úsměvnou statistikou, v níž racionálně při pohledu na literární kánon vypočítává, že ani není možné všechna v něm obsažená díla přečíst. Je to tedy otázka volby, potažmo preferencí - profesionálních (pokud je hypotetický čtenář například humanitní vědec) nebo čistě soukromých. Pokud někdo z nějakých důvodů (pistole u hlavy, kompulze, diplomová/disertační práce, fascinace dílem) přečte dvakrát či víckrát Odyssea od Joyce nebo Proustovo Hledání ztraceného času (to je třeba můj případ, stejně jako jsem tři romány od Eca četl více než dvacetkrát), pak logicky přečte ještě méně "kanonických knih", než by stihl v případě, kdyby si dopřál Odyssea nebo Hledání jen jednou.
Z toho vyplývá, že interpretace mého výroku "Ne s důležitými, s jakýmikoliv" v podobě "je třeba přečíst všechny knihy," je nutně zkreslující. Reagoval jsem pouze na tvrzení, že s "důležitými knihami by se imho člověk měl zkusit poprat v nezkrácené podobě." Podle mě nejen (!) s důležitými, ale s jakýmikoliv knihami, které se rozhodně (!) z nějakého důvodu přečíst; nebo ať je náš hypotetický čtenář nečte vůbec a zařadí je mezi díla, která mu zůstanou odepřena. Pokud zmíněný čtenář zrovna píše disertaci o středověké filozofii a rozhodne se odepřít si Teologické sumy Tomáše Akvinského, určitý negativní pohled na něj jako na studenta to sice vrhá, ale to už je jeho riziko. :)
Ať tak či onak mi z toho stále vychází, že při takto nastavené perspektivě jsou zkrácená vydání stále stejně esteticky nepatřičná: (a) pokud si dílo přečíst chce, učiní tak nejlépe v jeho úplné podobě a s vědomím časových či intelektuálních nároků, které to obnáší, (b) pokud si dílo přečíst v úplné podobě nechce, ať ho klidně nečte, (c) pokud si dílo přečíst v úplné podobě přečíst nechce, ale je zvědavý na příběh, esteticky srovnatelný zážitek mu poskytne dvoustránková synopse v příslušné literatuře či filmová adaptace (při zvolené perspektivě literatury, protože filmové dílo je zcela autonomní celek: podává úplnou informace o své struktuře), (d) pokud si dílo v úplné podobě přečíst nechce, ale přečte si zkrácenou podobu, aby mohl před ostatními dělat, že ho četl v podobě úplné, je to idiot a nemá smysl se takovým jedincem zabývat. :) |
Registrace nového uživatele 
