| balcarPěkně popořadě. První, co mi padlo na Brenu do oka je miniaturní výhozné okénko. Flinta do války se krmí kdejakým střelivem, různá bývá laborace, rychlost hoření prachu i materiál nábojnice. To vše má vliv na vyhazování nábojnic. I taková drobnost, jako namazané - nenamazané. Malé výhozné okénko nepomáhá, konstruktér zřejmě nechtěl zeslabit pouzdro závěru. Považuji za velkou výhodu, že je o "58" vidět do systému. Plnění zásobníků pásky je hezká věc, ale ve světě to nefunguje. Nemají náboje páskované a blahé paměti, neměli jsme je ani my na vojně. Hlavním nedostatkem "58" je to, že to není AK-47. Má to jiný zásobník, jiné díly. Kdybychom nešpekulovali o vlastní cestě, mohla být zbrojovka a obchodníci v pěkném balíku. Naší "58" ze skladů prodáte na zlomek ceny AK-47.
Nemyslím si, že by všechny ty kolimátory, tranformátory, kompenzátory, pantografy a aligátory byly to nejdůležitější. Protivník má téměř vždy zbraň s otevřenými mířidly. Nezřídka má brněnského Mausera, co jsme prodali perskému šáhovi. Vyprávěl mi Junior, že mu taťka zaplatil kurs s nějakým ostříleným asi izraelským válečníkem. Byli tam i hoši od armády, tehdy ještě s ověšenými "58". Ten instruktor si jednu půčil, jebnul s ní o zem až ty serepetičky opadaly a zůstala otevřená mířidla. Tak a teď máš to samý, co protivník, pravil...
Nové ruské flinty neznám, ale když srovnám-li svoje AK-47 s "58", dostali jsme těžce na prdel. Trvanlivost, spolehlivost, komfort, věchno horší. Chcete-li poznat co doma máte, kupte si truhlík střeliva a vezměte si s sebou nějakou pořádnou nádobu na vodu na chlazení. Budte ji potřebovat, pěkně tam flintu potopíte. Ideální jsou velké pixly od barev. A střílejte a dělejte si poznámky o zádržkách, selhačích a tak podobně. Budete překvapeni. Dejte si rande s kamarády, provětrejte saigy, "58", kdo co má. Sto nábojů je jako nic, chcete-li se něco dozvědět o své zbrani. Tisíc v jednom odpoledni je optimum, abyste se skamarádili.
|
Registrace nového uživatele 
