čtuAmmaianus Marcellinus: Dějiny Římské říše za soumraku antiky.
(dějiny druhé poloviny 4.století)
Ammianus se liší ostatních historiků tím, že sepisuje především vlastní vzpomínky, že píše o událostech, kterých se přímo zúčastnil, popř. o nich měl informace z první ruky. Tudíž nejde (z větší části) o kolekci legend ani o syntézu prací předchozích historiků, ale v mnoha případech o akční líčení bitev a obléhání popisovaných v první osobě:
"Odehrálo se to během půl hodiny a zatím vykřikovali vojáci našeho zadního voje, kteří měli obsazeno návrší jednoho kopce, že vzadu vidí jiné množství obrněných jezdců blížit se co největší rychlostí. A jak to bývá v zoufalých poměrech, přeli jsme se, proti komu se máme postavit, a poněvadž se na nás hrnulo nesmírné množství lidu, všichni jsme se v nepořádku rozprchli, kam se to každému zdálo nejblíže. A zatímco se každý snažil vyprostit z velkého nebezpečí, smíchali jsme se rozýptýleně s dorážejícím nepřítelem.
...
Já jsem mezitím odbočil od cesty svých druhů a rozhlížel se, co si mám počít. Tu mi přiběhl vstřích gardový protektor Verinianus, maje stehno probodnuté šípem. Ten šíp jsem se na naléhavou kolegovu prosbu pokoušel vytáhnout, a když jsem pak byl odevšad obklíčen Peršany, prchal jsem udýchán během i šplháním k městu...přístupnému jedinou uzounkou cestou, kterou mezi skalisky ještě zužovaly drtiče kamení ke zpevňování chodníků. Tam jsme, zamícháni mezi Peršany, kteří zároveň s námi cválali na návrší, zůstali až do příštího východu slunce nehnutě stát stěsnáni tak, že mrtvoly padlých, podepřené natlačeným davem, neměli nikde, kam se zhroutit. Tak přede mnou vězel, sevřen ze všech stran jako kůl, statný voják s rozpolcenou hlavou, kterou mu mohutná rána mečem rozťala na dvě stejné části."
(to byla ukázka pro ty, co nevěří, že i 1600 let starý spisek může být napínavý ;-))
Abych ale příliš nenavadil - některé kapitoly jsou nudné a na nervy lezoucí - hlavně místa, kde Ammaianus vychvaluje svého oblíbeného císaře Juliana. Ten byl totiž, stejně jako autor, pohan a stavěl se proti tehdy už státem podporovanému křesťanství. |