Nell [19341]:
Jedné nemocné přítelkyni přebrala manžela Co jsem z toho pobrala já, tak si s manželem začala až po její smrti. Do té doby jí se jí sice líbil, ale aspoň podle knížky nic víc. To, že spolu jezdili na koni na výlety a tak, na tom nic pobuřujícího neshledávám. (A upřímně, i kdyby přebrala, tak asi nejsem až taková puritánka a byla by to hlavně zodpovědnost toho chlapa.)
Lékárnici odměřovala chleba a sama chodila na večeře s pánskou místní smetánkou. No... tu její sestru asi na večeře nikdo nezval. Doktorka byla zadlužená (T.G. Masaryk jí půjčil ze svého 300 000 Kč na cestu a zařízení nemocnice, ona mu to chtěla co nejdříve splatit, dluh splácela z toho, co vydělala - o tom v knize není, protože to se komunistům příliš do krámu nehodilo) a sama si pro sebe také kupovala dost prosté jídlo. Pokud jedla její pomocnice z jejího, pak holt jedla to, co doktorka povolila. Pokud chtěla víc, byl to její boj. Nevím, jestli doktorka večeřela s "pánskou místní smetánkou". Obecně tam postavení měli jen muži, takže s "paní inženýrkou" si asi vyrazit nemohla, protože tam žádná taková nebyla. A ženami byla do jejich rodin zvána také hojně.
autorka snaživě přepisovala samolibou a sebestřednou historku té di lotti Autorka vycházela jak z povídání staré paní, tak ze svého poměrně rozsáhlého průzkumu - z korespondence a ze setkání se všemi dosažitelnými lidmi, o kterých doktorka vypravovala.
ať dělala co dělala, byla světice Ne, nebyla světice. Kdyby byla, nelíbila by se mi. Byla až přehnaně inteligentní a cílevědomá, což se na ní samozřejmě muselo podepsat. Ale prostě doložitelně udělala tolik záslužných věcí že to, jestli si vzala manžela své známé, jestli si jako matka nedokázala otevřeně přiznat, že má zaostalé dítě, jestli měla tvrdé požadavky na své okolí atd., mi prostě připadá zcela podružné. To by měli řešit tak leda její blízcí a tuším, že těm to zase až tak nevadilo a měli ji rádi, max. ji považovali za podivínku.
Ženskou, která se v té době dokázala všechno to naučit a vybudovat, můžu jen obdivovat.
Krom samotné knihy jsem přečetla autorčin úvod, dodatek, který napsal dr. Slepička, její následovník v Bagdádu (dodnes žijící a aktivní lékař), několik článků o ní a dr. Slepičkovi (a rozhovorů s ním). |