O víkendu jsem byla u rodičů (venkov, kde každý každýho zná, 2,5 tisíce obyvatel). Jejich sousedka má kluka, co začal letos chodit do první třídy. Vyloženě to už potřeboval, měl odklad o rok, do školky nechodil a je šťastný, že má konečne kamarády. Sousedka má i v loni narozenou holčičku - a s ní přišla, vyděšená, hysterická, jestli by ji mamka pohlídala, že musí jít hledat kluka, že se nevrátil ze školy. Nebylo ještě ani půl jedné, škola je na opačném konci městečka, končí po půl dvanácté + čas na oběd... A utíkala prohledávat ulice. Kluk se loudal ze školy se spolužákem a měli si pořád co povídat. Dostal vyhubováno a má zákaz se po cestě ze školy s někým zdržovat!
Tak jsme vzpomínali, jak jsem prometla cestou ze školy s kamarádkama všechny všechny důležité kouty a pak se teprve vracela domů. V tomhle to mají děti na dědině jednodušší než děti ve městě. Pokud ovšem nemají příliš úzkostlivé rodiče.
frakira [19714]: jen si nemysli, děti na tohle mají radary velmi dobré. A třeba právě ten neklid a všechno u menší holky je způsobený i tvým neklidem a násobí se to. Začarovaný kruh. A nemáš lehkou situaci, když ani to ani manžel nedokáže hodit do klidu.
Proto ti říkám, že spoustu nervů ušetříš, když budeš věci míň řešit - vlastní zkušenost.
manka [19717]: Já blbec jsem si v prvotním rodičovském nadšení předplatila Betynku :)) Akorát mě to vždycky rozčílilo a taky zasadilo červík pochybností, jestli náhodou nedělám všechno špatně.
|
Registrace nového uživatele 
