Já bych vymyslela celou umělou dělohu, kde by tyhle starosti odpadly a sama bych jí jako první využila.
Vim, že se vztah s dítětem, pouto a dále i spoustu důležitých fyzických faktorů nufujr a odehrává právě v "živé" děloze, takže chápu, že z mnoha důvodů (etických, zdravotních, psychologických) by to byl problém. Ale stejně bych to sama za sebe uvítala.
A jinak k účelu debaty - nechtěla bych být ten, kdo má rozhodnout, že to a to dítě už se zachraňovat nebude, neb nesplňuje potřebné "parametry". Přestože by bylo třeba zjevně líp životaschopné, než jiné "parametrové" dítě. Ale věřím, že by si to doktoři dokázali nějak obhájit v konkrétních případech. Otázka je, proč jim už tak složitou práci ještě ztěžovat. |