| ZadáníV jednom z největších měst francouzských hned po Paříži byl bohatě vybavený špitál s představenou a patnácti nebo šestnácti jeptiškami, a v jiném předním křídle budovy byl převor a sedm nebo osm mnichů; ti denně vykonávali služby boží, kdežto jeptišky se jen modlily růženec a odříkávaly hodinky k Panně Marii, poněvadž byly zaměstnány službou nemocným. Kteréhosi dne se přihodilo, že tam zemřel chuďas, při jeho úmrtním loži se shromáždily všechny jeptišky. A když u něho použily všech léků na jeho uzdravení, poslaly pro jednoho ze svých mnichů, aby ho vyzpovídal. Potom vidouce, že slábne, poskytly mu poslední pomazání, i pozbyl znenáhla řeči. Ale poněvadž dlouho neumíral a zdálo se, že stále ještě slyší, jaly se mu říkat co nejlepší slova útěchy, jaká jen mohly najít, což je nakonec omrzelo; neboť vidouce, že nastala noc a že se připozdívá, odešly jedna po druhé spat; a zůstala tam, aby pochovala tělo nebožtíkovo, jen jedna z nejmladších a s ní mnich, jehož se pro jeho velikou přísnost, kterou projevoval jak ve slovech, tak ve svém životě, bála víc než převora nebo kohokoli jiného. |
Registrace nového uživatele 
