zadání, nikoliv nánočníKaždé patro mělo svou vůni. V mezzaninu bydlel stomatolog, který se všemu ještě jmenoval Julius Caesar. Mezipatro míjel Brutus rychle a s odporem; tušil, že za těmito dveřmi se ubližuje lidem, a co je horší, možná i psům. Škvírami, klíčovou dírkou a kukátkem neustále unikaly mráčky étheru a jakýsi podivný pach hnisu. Jen některé dny se tu Brutus zastavoval, a to když zvonily dámy. Cítil k nim zvláštní náklonnost a lítost, která byla odrazem jeho velké lásky k Hebké. Varoval je v duchu, ale pak zas šlapal do dalšího patra. Vonělo to převařovaným mlékem a vyvařenými plenami.
Druhé patro ovládal jemný prach, který sedává na knihy, a ve třetím už voněla Hebká; šeříkovým mýdlem, sladkým potem a ovčí vlnou, kterou lidé tkají v látky. Tahle vůně byla jako srst Livie, Brutovy matky, která hlídala ovce jen za mlada v Kalábrii.
|
Registrace nového uživatele 
