Heinrich Harrer: Sedm let v TibetuZnámější bude nejspíš filmová adaptace, ale Harrerova kniha určitě stojí za pozornost. Narozdíl od filmu je v knize věnováno méně prostou přátelství s dalajlámou, ale není to nijak na škodu, i když by bylo jistě zajímavé, kdyby se o tom víc rozepsal. Harrer popisuje útěk z internačního tábora v Indii, kam se dostal po vypuknutí 2. světové války, pokračje strastiplnou cestou Tibetem, často ve výškách nad 5 000 m. n. m., přičemž musel odolávat silným mrazům a neodstatku potravy. Cesta to byla vskutku drsná. Poslední část knihy je věnována pobytu ve Lhase. Ačoliv nebyl Harrer nijak excelentním spisovatelem, přesto napsal velmi zajímavou a poutavou knihu.
Jorge Amado: Pastýři noci
Amado je mistrem popisu. Popíše-li nějakou situaci, hned je člověk vtažen a stává se jakoby součástí děje. Když popíše nějaké jídlo, sbíhají se vám sliny. Když popisuje nějakou slavnost, jste tam přítomni. A přitom k tomu nepotřebuje mnohastránkové zdlouhavé popisování, které tolik čtenářů vyloženě unavuje. Stačí jeden dva odstavce, cvak a je to tady: sedíte doma, za okny sníh, mráz, a přesto jste daleko v Bahíi plné vůní, chutí, slunce, vášní... Pastýři noci, to je kniha o přátelství mezi kamarády z mokré čtvrti, o moudrosti načerpané v ulicích Bahíe, kde není život vždy lehký, ale pokud má člověk přátele, se kterými může zajít na kořalku, pak není žádný mrak tak černý, aby skrz něj nemohlo prorazit slunce. Autor částečně čerpal i z vlastních vzpomínek a kniha, kterou napsal, je takovou hořkosladkou "ódou" na prostý život se všemi radostmi a strastmi. |
Registrace nového uživatele 
