ZadáníXXXXX byl nadobro zmaten. Brzo po vstoupení spatřily horečně hledající oči divadlo....divadlo, jež, jak se skvělo tam nahoře na stole, jevilo tak ohromnou velikost a šířku, jak se nikdy neodvážil představit si je. Ale jeho stanoviště bylo jiné, stál na místě protilehlém loňskému, a to způsobovalo, že XXXXX v svém úžasu vážně pochyboval, zda to báječné divadlo je určeno pro něho. K tomu se přidalo, že u nohou divadla, na zemi, stálo cosi velikého, cizího, cosi, co nebylo napsáno na jeho žádance, jakýsi nábytek, předmět připomínající šatník...je to pro něho?
"Pojď sem, dítě, a podívej se na to," řekla YYYY a otevřela víko. "Vím, že rád hraješ chorály...Pan Pfuhl ti dá návod, jak se na tom hraje...Musíš pořád šlapat...někdy slaběji a někdy silněji...a pak nezvedat ruce, jen tak pořád peu a peu střídat prsty..." |