zadáníSmrt byla jevem, který za posledních deset let analyzovala z různých pohledů. S výjimkou klidné smrti ve spánku si nebyla jistá, čemu by dala přednost. Pomalé, bolestné umírání na nějakou nemoc je noční můrou pro oběť i její blízké, avšak alespoň je čas na přípravu a rozloučení. Násilná, náhlá smrt znamená okamžitý konec a je pravděpodobně nejlepší pro zemřelého. Ale je to hrozný šok pro pozůstalé. Měla tolik bolestných otázek. Trpěl? Jaká byla jeho poslední myšlenka? Proč k tomu došlo? A dívat se na násilnou smrt někoho, koho milujeme, je nevýslovně kruté.
Milovala ho ještě víc, protože ho viděla umírat, říkala si, že musí přestat slyšet ten výbuch, přestat cítit kouř, přestat se dívat, jak umírá. Jestli přežije další tři dny, bude někde, kde bude moct zamknout dveře, plakat a házet věcmi, dokud ji to nepřebolí. Byla rozhodnutá dostat se na takové místo. Byla rozhodnutá truchlit a uzdravit se. To je snad to nejmenší, co si zaslouží. |