nápověda (nenavazuje na žádné z předchozích)Šli k bufetu, který se teď, v hodině oběda, rychle plnil. Čekala u stolu u okna a on si šel stoupnout do fronty na sendviče. Polovina dne uběhla, a i když se jí ta práce moc nelíbila, bylo hezké mít co dělat a zapomenout na stíny. Nemohla by být reportérkou a její kariéra jako právničky byla v tomto okamžiku pochybná. Ještě před nedávném si myslela, že po několika letech praxe bude soudkyní. Radši na to zapomene. Je to příliš nebezpečné.
**** přinesl tác s jídlem a chlazený čaj. Dali se do jídla.
„Je tohle váš typický den?“ zeptala se.
„Tímhle se živím. Celý den někde čmuchám, pozdě odpoledne píši články a do noci si to ověřuji.“
„Kolik článků týdně napíšete?“
„Někdy tři nebo čtyři, někdy žádný. Vybírám si, co se mi líbí, nikdo mě moc nehoní. Tohle je trochu jiné. Už deset dní jsem nenapsal nic.“ |