Desdichado [20263]: Akorát ten konec... "a pokud zmrznou, oni poslušně zmrznou"... tedy nevím jestli přímo v mluvené verzi (osm malých desek na rychlost 45 tu stále mám, možná bych si to měl pustit), ale v knížce to tak bylo.
A taky že zmrzli... "na jaře se objevilo pod jalovcem čtrnáct chudobek, sedm bílých za broučky a sedm s růžovým okrajem za berušky"... fakt konec knížky pro děti jak víno.
Inu, Karafiát, kněz, důraz na (myslím kalvinistickou) bezmyšlenkovitou poslušnost Pánu Bohu, když se Pán Bůh rozhodne, že zmrzneš, tak máš poslušně zmrznout... a vlastně nejen to. Už nedlouho před tím, když se Broučkovi rodiče s kmotříčkem dohodli, že Brouček si vezme Berušku a Beruška řekla, že "se jí víc líbí brouček..." teď nevím, odkud, tak kmotříček na to "co ty, slova otcovského neposlechneš?"... opět bezmyšlenkovitá poslušnost, vezmeš si toho, koho otec řekne, že si máš vzít, na tvůj názor se tě nikdo neptá!
Jak jsem jako dítě Broučky žral, tak mi tohle už někde v pubertě začlo vadit... proč bych si měl vzít někoho, koho mi rodiče určej, čí je to život, můj nebo jejich?
Ano, vím, že tenkrát to byly dohody ve smyslu "moje pole si vezme tvoje pole" a mladí do toho neměli co kecat, těm se to oznámilo, ale... už v osmdesátkách se mi to jako většímu dítěti zrovna nelíbilo, vzít si nějakou, kterou mi rodiče naříděj.
I když... na druhou stranu víme, jak to je.
"Já jsem vlastně rád, že mi manželku vybrali rodiče.
Kdybych věděl, že jsem si takovou krávu vybral sám... asi by mi jeblo." |