velká nápovědaSlunce zapadlo za nízké kopce a na oblohu začaly vyplouvat malé měsíce. Náměstí bylo na pár chvil prázdné, ale pak se na ně začalo pomalu trousit několik žen ze Suchých měst, oblečených do nepohodlných sukní a závojů, aby tu nakoupily vodu z veřejné studny. Jak se pohybovaly, byl slyšet kovový zvuk řetězů, protože podle suchoměstského zvyku měly všechny ženy ruce na zápěstích v poutech, spojených kolem pasu dlouhým řetězem, takže když žena zvedla jednu ruku, byla druhá okamžitě stažena dolů k pasu.
Z tábora Svobodných amazonek se linula vůně jídla, které si připravovaly na ohni. Některé ze suchoměstských žen k nim přišly blíž a se zvědavostí smíšenou s pohrdáním pozorovaly jejich vlasy ostříhané nakrátko, hrubé mužské šaty, nespoutané ruce, kalhoty a sandály. Amazonky, dobře si vědomy toho, že jsou pozorovány, jim opětovaly stejně zvědavými pohledy, v nichž se však místo pohrdání zračila lítost. Žena, která se jmenovala Rohana, to nakonec už nevydržela, nechala svůj téměř nedotčený talíř, vstala a odebrala se do stanu, který sdílela společně s Kindrou. Po chvíli tam za ní vešla vedoucí amazonek a překvapeně jí pravila: „Vždyť vy jste nic nejedla, paní. Mohu vás nakrmit?“ |
Registrace nového uživatele 
