nahozeníO mně se vždycky soudilo, i když se shovívavostí, že jsem "ta pomalá". Maminka i sestra reagovaly na všechno neobyčejně rychle - nikdy jsem jim nestačila. Také se mi velmi špatně mluvilo. Vždycky mi dělalo potíže najít ta správná slova pro to, co jsem chtěla říci. "...... je tak strašlivě pomalá," slyšela jsem vždycky. Měly docela pravdu, věděla jsem to a souhlasila s tím. Netrápila jsem se kvůli tomu, ani se nevzrušovala. Smířila jsem se s tím, že budu navždycky "pomalá". Teprve když mi bylo přes dvacet, zjistila jsem, že se v naší rodině uplatňovala neobyčejně vysoká měřítka a že jsem vlastně stejně rychlá nebo dokonce rychlejší než průměrné dívky. S vyjadřováním budu mít asi potíže vždycky. Pravděpodobně je to jedna z příčin, proč jsem ze mě stala spisovatelka. |