Jaroslav Veis: Evropou obchází strašidlo
Deset povídek, z nichž první polovina se odehrává v nepříliš vzdálené budoucnosti, takže jasně patří do žánru sci-fi. Další čtyři povídky se odehrávají v nepříliš vzdálené minulosti (zhruba 90. léta) a doufám, že aspoň poslední z nich v minulosti alternativní. Poslední kousek vybočuje úplně.
Ze začátku se můžeme seznámit s jedním svérázným věrozvěstem (Jetelem letěl jelen), podívat se, jak se žije důchodcům, když jim stát pro jejich dobro nabízí eutanasii (Smrtiny Karla Hlávky), objednat si pro vraždu geneticky upravené vosy (Gottflussovo vosařství), či zavítat na jeden adrenalinový sport na Olympijských hrách v Praze roku 2028 (Není důležité zvítězit). Titulní povídka si název vypůjčila z Komunistického manifestu. Demokracie byla nahrazena postdemokracií a příliš drahé volby, ke kterým stejně moc voličů nechodilo, o mnoho levnějším losováním. A tak v mnoha ohledech menšinovému hrdinovi (kromě národnosti i sexuální orientace) Madeyi Billigovi dorazila obálka, ve které se dozvěděl, že byl vylosován jako senátor za volební obvod 12 a že mu byl přidělen mandát Komunistické strany Čech a Moravy. Tedy strany, která aktuálně nemá v Parlamentu ani židli před záchodem a v Senátu bude on jediný její zástupce. Takže náš hrdina začíná zjišťovat, kdo že to byli ti komunisté, o co jim šlo, a proč je sakra po tom sametu hned nezrušili („Kdo to jsou proletáři?“ „To byli dřív takoví... lúzři, řeklo by se dneska.“). Ano, vesměs je to budoucnost, kde je čeština čím dál zaplevelenější angličtinou, všechny zkratky se i anglicky hláskují (sociálně nepřizpůsobivý jedinec = esendžej apod.) a nic radostného nás v ní nečeká.
Lékárna svítila do noci je popisem dovolené na ostrově Rhodos, pokud s sebou vezmete syna závislého na tvrdých drogách. Povídka malostranská je neradostné zamyšlení o zachráncích životů. Lovec je story z budapešťského hotelu, kde se jeden novopečený český byznysmen snaží přimět amerického investora, aby jeho firmu výhodně koupil. Největší soda celé sbírky nese název Pajdi sa mnoj, malčik, řekl Rusák a líčí rok 1990, kdy se někteří příslušníci odsouvané Sovětské armády rozhodli, že se domů vrátit nehodlají. Za žádnou cenu.
Závěrečná povídka Zbývá jen zvážit milosti i tresty vyšla poprvé anglicky v roce 1984. Je to 13 dopisů, jejichž adresátem je veronský vévoda. Prvních 12 z nich napsal františkán Vavřinec. Ze začátku se mezi samým pochlebováním skoro nedá nic najít, jenže pak se situace začne točit kolem jistého Parise, záhy přibude Julie Kapuletová a Romeo Montek... A nakonec se zjistí, jak to tehdy vlastně bylo, i proč si náš františkán na fleku vymyslel historku, kterou zpopularizoval jistý Shakespeare. „Takový už je běh života: pravda je střídmá a snadno umírá, lež krásná a – nesmrtelná.“
Celkově výborná sbírka, která se čte skoro sama. |
Registrace nového uživatele 
