O jednom bezďákovi v maskáčích, co byl schopnej přijít čtyřikrát za moji šichtu, koupit si jednoho nebo dva Březňáky a na chvíli zmizet, ani nemluvím.
Jeden si říká, proč si to nekoupil najednou... inu proto, že si na to pivo nejdřív potřeboval vysomrovat.
A jednou, když už zase přišel počtvrté za moji šichtu (takže kdo ví, kolikrát tam byl ráno) a vypadal podle toho, už po něm šla šéfová.
A ta jak je malá, tak je vostrá, seřvala ho jak sirotka, že ale už dost, "vemte si to svý pivo, zaplaťte dvanáct (nebo kolik) korun a už vás tady nechci vidět... nikdy, máte zákaz!"
No a bezďák čuměl jak vejr, pokoušel se něco blekotat, ale vzhledem ke stavu mu bylo houby rozumět a pravda je, že od té doby jsem ho neviděl... a taky se už dva roky zpátky říkalo, že tenhle konkrétní umřel, protože sotva pajdal, nohy rudý, takže asi nějakej zánět či jiná nemoc. Ale to už jsou ti, co jedou na chlast, spěj kdovíkde, jedí kdovíco (jet jen na pivo se snad dlouhodobě nedá) a už jsou na to zvyklí a i kdyby jim člověk pomoct ve smyslu "najdu ti bydlení a práci", ne "tady máš peníze", oni už chtít nebudou, oni jedou svý... a už to tak dojedou až do smrti. |
Registrace nového uživatele 
