Mapuji kariéru Mike Portnoye po té, co opustil DREAM THEATER. Mám pocit, že celou dobu hledá a nenachází.
Zde jsou některé z projektů:
FLYING COLORS - asi to nejlepší, kde může/mohl být ke slyšení. Je to umírněný prog rock, kde se sice trošku refrénuje, ale celkově jde o malebně propracovanou muziku, kde je spousta artu i stylových fusion. Ani zpěv nevadí, kompozice jsou soudržné i členité, velká radost poslouchat. Potkali se zde Neal (SPOCK'S BEARD, TRANSATLANTIC, sólo, a další) a Steve (DIXIE DREGS, DEEP PURPLE) Morseovi (nejsou příbuzní), takže velcí a zkušení art a hard rockeři. Portnoy zde hraje trošku střídměji, což není vůbec ke škodě.
SONS OF APOLLO - zde je hra mistra Portného blízká tomu nejlepšímu, co předváděl v DREAM THEATER. Takhle ho mám rád. Na klávesy hraje další ex-DREAM THEATER kolega - Derek Sherinian. Excelentní basa Billy Sheenan (MR.BIG, NIACIN a spousta dalších). Slabinou je zpěv, Jeff Scott Sotto je velice zkušený, jenže je to tisíckrát slyšená macha, která do té muziky nezapadá a sráží ji jinam, než by měla být. Ale pokud se nad tohle povznesu, super záležitost.
The WINERY DOGS - supertrio, basa Billy Sheenan (MR.BIG, NIACIN a spousta dalších), zpívá Ritchie Kotzen (MR.BIG, POISON, rozsáhlá sólo kariéra). Tohle se mi líbilo už méně, je to americký pompézní hard rock, hlavně zpěv to sráží, mainstreamová stadionová rutina. Portnoy jede hodně obyčejně a zaměnitelně, prakticky vymizela jeho kreativní hra. Basa exceluje. Celkově moc machrovací muzika, ze které se vytrácí požitek.
ADRENALINE MOB - pro změnu úporný monotónní power metal s metal coreovým zpěvem a sekanými kytarami. Bicí se tam ztrácí, zbytečná muzika, vůbec nezaujalo.
METAL ALLEGIANCE - přeřvaná hardcore/thrashcore blbost, která se prakticky nedá poslouchat. Ale jestli chcete Portnoye slyšet jak hraje blast rytmy a podbarvuje growling, prosím.. Však na koncertech ho alternuje Dave Lombardo (ex-SLAYER)
TRANSATLANTIC - první album šlo, ale pak to začala být nuda. Víc předváděčka, než kreativní tvorba. V době vydání jsem si je kupoval, ale prakticky přestal poslouchat.
LIQUID TENSION EXPERIMENT / LIQUID TRIO EXPERIMENT - instrumentální fusion s Tony Levinem (KING CRIMSON, Peter GABRIEL a tuny dalších), Jordanem Rudessem (DREAM THEATER), v případě TENSION i Johnem Petruccim (DREAM THEATER) a dalšími session muzikanty. Muzika je to zajímavá, ale ničím nevyniká, takových instrumentálních předváděček existují kvanta. Víc než na hudební kvalitu tento projekt táhne na jména. Taky jsem si je kupovat a taky neposlouchal. Jak ten krátkodechý obdiv před cirkusáckými výkony vyprchá, ukáže se krutá a pravdivá nahota - nejni tam muzika. Protože muzika není o tisících rychlých not, ale o té jediné správné, která se nedostavila.
Neal MORSE / The Neal MORSE BAND - symfo rocková muzika, co trpí nadprodukcí, načančaností, přebujelostí a roztahaností. Tohle jsem nedal nikdy. Přeslazená kašovitá hmota, kde zapomněli říct - hrnečku dost!
Určitě jsem něco vynechal, objevil se třeba na jednom albu AVENGED SEVENFOLD, ale myslím, že jako vykreslení kariérní sinusoidy je to dostačující. Ukazuje se, že Portnoy je velice přizpůsobivý a zahraje opravdu cokoli. Je vždy precizní, ovšem nezřídka za cenu ztráty originality a ducha.
Jinak prakticky pro všechny tyto projekty platí, že jsou zvukově zmršené, někdy hodně, jindy ještě více, a ještě jindy úplně strašlivě. Z digitálu je to prakticky vyloučeno. Výjimkou jsou Morseho art symfo rocková alba. |
Registrace nového uživatele 
