to že lidi nejsou ochotní změnit práci když se jim nelíbí co dělají patří k našemu místnímu folkloru už dlouho.
No, to by bylo na hlubší studii, ale taková, dejme tomu, Heřmanova Huť zkrátka není Praha. A taky není řečeno, že práca jako taková se jim nelíbí, problém mají třeba prýávě s podmínkama. Navíc je tu otázka i toho, čemu se říká domov (tohle třeba v USA moc nemají, jednou to kdesi řešili a tam to je prostě tak, že se klidně seberou a jedou na druhý konec USA, kde najdou úplně to samé co opustili a dost možná potkají i některé dřívější sousedy, jinak to mají jen farmáři a Indiáni, pochopitelně). A i u nás je to rozrůzněné: když někdo vyrůstal a žije v paneláku, má to jinak než když někdo žije v baráku "co postavil jeho děda". Nehledě k tomu, že dnes moc nefunguje to, co fungovalo za bolševika - postavili k fabrice i byty a pak se tam nastěhovali i ti z toho lontu. Dnes jet někam za prací na druhý konec republiky, bydlet tam v ubytovně, protože jinde není kde, a rodinu nechat v předchozím bydlišti, to není zrovna věc, která by stěhování za prací nějak ulehčovala. Nehledě k tomu, že i kdyby tam získal byt v paneláku, pro člověka z domku to je dost často i psychologický problém. Sice v paneláku se nemusí prakticky o nic starat, ale jednak to není ta svoboda jak doma a dvak, ono i to starání se má cosi do sebe. I když, dnešní mládež si vystačí s iPhonem a FB a myslí si, že jak je to ideální.
Nicméně ty to píšeš jak kdyby byli nějakým rukojmím a drželi je s pistolí v zádech a musí dřít za nesmyslné peníze.
Tak lepší špatný, ale pravidelný příjem než žádný. Mnozí zase nechtějí opustit obor a tak nějak věří, že se firma zvetí (to byl případ Zetoru). Horníci by si zase platově pohoršili (na to aby dělali IT experta nemají buňky). ... A stejně nejvíc relativně nedávno plakali poslanci.
Rozdávání dluhů na počkání se u nás vesele propagovalo a propaguje dál.
Tohle je zvláštní úkaz. Všude reklamy na veselé úvěry, ale když by člověk opravdu potřeboval vypomoci, tak ani hovno.
---------------------------------------
No ale, když vezmeme pojetí svobody, tak nekuřák i kuřák mají stejné svobody. Až do chvíle, kdy se kuřák zcela svobodně (pod nátlakem závislosti, ale to on neřeší), že si zapálí. Svoboda nekuřáka pak tkví v tom, že kuřákovi svou svobodu postoupí a ustoupí mu (a tím zároveň i zlu). A je už jen na něm, jewtli mu ustoupí tím, že se svobodně rozhodně že mu přenechá prostor, nebo se svobodně rozhodne, že se nechá trávit a zůstane. Svoboda kuřáka je ovšem v každém případě nadřazena. Tohle ti zastánci údajných svobod nechtějí vidět. |