Český jazz a 90. léta.
Velmi zajímavé období. Nakousnul jsem teď minule, teď trochu praktičtěji. V 70. a 80. letech tuzemský jazz vycházev poměrně hojně na vinylech. Alba dlouhodobě digitálně nedostupná jsou k mání na často netknutých nosičích a kdo je chce slyšel, může je relativně levně sehnat. Existují špeky, jejichž edice byly nízké a bez reedicí, ceny šplhají vysoko. Ale obecně v jazzové oblasti zhruba 80% titulů nečiní problémy. Opojímím digitální re-edice, které často přišly pozdě a jsou poznamenány loudness war.
90. léta jsou v tomhle velmi specifická. Naši jazzmani tvořili a vydávali i nadále, ale už ne na vinylu, ani u do té doby monopolních Supraphon, Panton, Opus. Vznikala nová vydavatelství s velkými ambicemi, k nimž se interpreti upsali. Jména jako Arta, Lotos, 2HP, Melantrich, apod. soustředila plejádu českých osobností a vyšla u nich digitálně hromada nahrávek. Olbřímím problém však je to, že všechny tyto firmy byly vedeny nemyslitelně naivním způsobem a do jedné velmi rychle zanikly. Tím se z jimi vydaných titulů staly často neznámé a prakticky nedostupné rarity. Dobré na nich je, že jsou zvukově excelentní, nepoznamenané dynamickou kompresí. Špatné je, že sehnat se dají daleko obtížněji, než o 20 let starší nahrávky, a pokud se vzácně objeví, ceny lezou neuvěřitelně vysoko. On je totiž nikdo nebude reeditovat, vydavatelská práva mají již neexistující firmy, není ani záměr ani vůle s tím něco udělat. A to ani u nástupnických organizací, které sem tam vzniknou, viz současná Arta.
Postupně tyto nahrávky sháním a buduji z nich základnu digitálních rarit. Jsou tam úplné poklady, o nich se člověk často jinak ani nedozví. Celkem dost se mi zadařilo, postupně budu nahazovat. |