SelitMám dvojčata a řeším neustále, jestli se každému věnuju stejně, jestli některému nenadržuju, jesli jeden nedostal o pusu míň a takhle bych mohla pokračovat donekonečna. Myslela jsem, že až přestanou bt bezbranná miminka, tak to bude lepší, ale ani skoro po třech letech se to nezměnilo. Navíc u nich chybí nějaká sourozenecká hierarchie, takže o to je to možná těžší. Jenže pořád se pesvědčuju o tom, že jim nelze měřit stejně, protože jsou každý úplně jiný, jinak reagují na pochvalu, pokárání, mají rádi jiné věci, jinak reagují. A ano, nemám je ráda stejně, ale každého jinak, protože to jsou dvě odlišná individua. Určitě si ale netroufnu tvrdit, že některého bych měla ráda méně, i když občas se týrám přemýšlením nad Sophiinou volbou, ale je mi jasné, že s takovou jednou skončím v blázinci.
Jinak já sama jsem starší sourozenec, mám mladšího bráchu, mazánka, za kterého jsem vždycky všechno schytala... |