Já tomu dobře rozumím, mám mámu, VŠ pedagogicky vzdělanou, člověk by si řekl, kvalitní matka, hmmmm.... ta do mě v pubertě zasela tolik komplexů, že by se každý divil :-( Ano teď jsem už nad věcí a odpustila jsem ji a máme dobrý vztah..... ale pokud by něco podobného hrozilo mé dceři, velmi rázně bych zakročila, ať už by se jednalo o jakékoli úřady, osoby, rodinu.... Nevím jestli je to štěstí, ale moje dcera je v 16 cti letech spíš lunt než hroch, takže mi konkrétně TOTO (co se stalo mě) nehrozí, ale stejně ji chráním alespoň se snažím. Máma, tedy babička má tentokrát obcesi že dcera je anorektička a to je samozřejmě stejně velká blbost jaké že já byla v dospívání tlustá, ano byla jsem oplácanější (to jsem mimochodem do dnes) ale takovéhle kruté zacházení ze strany VLASTNI matky jsem si taky nezasloužila a začínala větou: "víš nikdo jiný ti to neřekne, ale nikdo Tě nebude mít rád, jsi tlustá a pokud budeš takhle žrát jako žereš budeš ještě hnusnější"... a já žrala čím dál víc... hald puberta je někdy strašně těžká věc :-( Držím palce Mondy. |