JuriDěkuji za pěkný popis vývoje posluchačského poznání. Mívám to občas úplně stejně. Jde o to, že nikdy dopředu nevíme, kam se jakýkoli prvotní vjem rozvine. Vstup do nahrávky je vždy ohmatávání neznámého terénu. Můžeme mít očekávání, zkušenosti, můžeme pečlivě vyhodnocovat prvotní signály, ale vše se ukáže až časem. Důležité je být naladěn, být připraven, dokázat reagovat. Dovolit názoru, aby se změnil.
Při seznamovacím poslechu mám nastavený algoritmus nemilosrdenství. Nepromíjím nic. Rutinu, nudu, nenápaditost, klišé, prázdnotu a tisíce dalších věcí. Chcete mě zaujmout. Mě? Tak se sakra snažte, holomci.
Není čas na průměrnou a horší muziku, ale taky není důvod promarnit příležitost, která může být rafinovaně skrytá. To je zas na mně, aby ji dokázal zachytit. A vlastně se těším, dlouhé měsíce marně, že se objeví zázrak. Tedy, že se z prachu zvedne něco opravdu divukrásného. Největší radost mám z objevů, které vylezou odněkud, kde jsem se naděje už vzdával, kde jsem viděl pramalou šanci. Raduju se z odhalování krásy. To je jeden ze smyslu hledání. Jasně, je dost věcí, co zaujmou na první dobrou a povylezou tam, kam jsou schopny. Jsou věci, které nedají tolik práce a přinesou spoustu radosti. Ale pak jsou ty vzácné objevy, které stoupají z hlubin až na nedozírný vrchol. Ty jsou jako dávno ztracené, již beznadějně nedostupné, ale náhle se objevivší klenoty. Pak je radost násobná. Takhle se kdysi vyvinuli CODE 18 nebo M-OPUS. O to víc si jich cením. No, a teď I SPY.
Dostal jsem na ně doporučení z nizozemského blogu, který sleduji. Zpočátku se album jevilo jako sice snaživé, ale nepříliš chytlavé, až místy trapné. Na Bandcamp jsem je hodil do wishlistu a před plánovaným výmazem párkrát protočil. Neskutečně se zarylo do uší, stalo se návykovým. Dneska po něm sahám jako po jistotě vrcholného zážitku, dějí se tam kvanta hudebních paranormálních jevů.
Muzika je zázrak, denně se o tom můžeme přesvědčovat.*+ |