Musím to napsat hned, podrobněji a s fotkou snad zítra. Dneska mi přišla deska, kterou jsem sháněl od okamžiku pořízení gramofonu. Buď byla astronomicky drahá, nebo v dezolátním stavu. Občas obojí dohromady. Před týdnem jsem ji uviděl v solidním stavu za cenu příznivější a během tří sekund byla moje:
GATTCH - GATTCH (1972) Black vinyl, 1st edition, Čs. Hifi-klub, Opus 9113 0125
LP vyšlo třikrát, kromě tohoto prvního vydání se objevilo v reedicích roku 1973 a 1974. Pak už jen dva digitální remastery, které, mírně řečeno, dopadly ostudně. První, z roku 2002, vyšel pod názvem Komplet a obsahuje haldu bonusů. Což by bylo fajn, kdyby zvuk nebyl zničený zhůveřilou kompresí. 2CD jsem si koupil hned jak vyšlo a pamatuji si, že už tehdy jsem byl ze zvuku zděšen. Druhou verzí v roce 2012 vydavatel dílo dokonal. Vytvořil paskvil s názvem Gattch – Svitanie, z čehož vyplývá, že spáchal splitko GATTCH / M EFEKT. Tato somarina má zvuk ještě strašlivější, a provedení lacině odpudivé. Blbé na tom všem je, že hlad po nahrávkách skupiny i tyhle ohavnosti žene cenově vysoko.
Jediná možnost přijatelná pro příčetného posluchače je tedy sehnat původní LP, případně tajně vzývat Osud, aby dílo někdo vydal v poslouchatelné formě. První alternativa je reálnější, trvalo mi to jen dva a půl roku. Té druhé se nejspíš nedožiju.
Hudebně jde o výsostnou esenci artrockové hudby, v noblesním provedení. Z desky zní tisíckrát vzdušněji a vznešeněji. než z dosud mně známého digitálního provedení. RYP bude, to si pište. |