O la la. No, snad časem. Budu se patrně profilovat spíše jako vnášeč osobitého vidění krásy než technický expert.
Jeden z umělců, jež jsem zde objevila, je pán, který si na své sólové dráze říká WARHAUS. Album Ha Ha Heartbreak (2022) se poslouchalo jaké příjemný, nehloupý alternativní pop, točila jsem ho zprvu jako kulisu a nějak se mi časem vrylo pod kůži. Začala z něj vystupovat hloubka a jistá temnota, fascinovaly mě třeba verše ve skladbě Shadow Play: everyone has a heart / and every heart has a separate shadow / every shadow will crave to come clean...
Poslouchám starší desku We Fucked A Flame Into Being (2016), která si do názvu vetkla citát z Lawrencova Milence lady Chatterlyové, a je to tam: frackovitý, ledabyle odhazovaný pěvecký projev, dráždivá dekadence úspěšně balancující na hraně pózy (sakra těžké, klobouk dolů), dotek porozumění pro stavy, kdy nad člověkem něco přebírá vládu... Napůl posvátně oslavné, napůl zduřele konkrétní, temně smyslné sebevyjádření, kterému nechybí nadhled. Zmíněná novější deska se ve srovnání jeví jako možná zkrotlá, možná zmoudřelá, každopádně jemnější, světlejší, civilnější.
Tvorbu skupiny Balthazar, která je domovským přístavem belgického písničkáře (vlastním jménem Maarten Devoldere), lze s klidným svědomím vynechat. |
Registrace nového uživatele 
