Křižník Hipper ve službě v SSSR během druhé světové války.
Když už jsme u jména křižníku Lützow.
Lützow se původně jmenoval pátý a poslední těžký křižník třídy Admiral Hipper. Do roku 1940 byla loď dokončována v Německu, což vzhledem k nedostatku pracovních sil a neustálým výpadkům v německém průmyslu probíhalo velmi pomalu.
V dubnu 1940 byla loď dokončena na úroveň horní paluby, byly instalovány spodní dělové věže a částečně vztyčeny nástavby.
V říjnu 1939 SSSR předložil návrh na nákup 3 těžkých křižníků typu Admiral Hipper, 1 lodi Bismarck a několika dalších německých zbraní výměnou za potraviny a zdroje.
30. ledna 1940 byl Sovětům prodán pouze 1 nedokončený křižník Lützow za 150 000 000 říšských marek. V této ceně byly zahrnuty i náhradní díly, výsledky testů stroje a úplná technická specifikace. (Neskutečně drahý tank Tiger stál asi 250 000 říšských marek a Panther asi 125 000 říšských marek. SSSR tak zaplatil částku rovnající se přibližně 600 tankům Tiger nebo 1 200 tankům Panther za nedokončený křižník.... SSSR lesklá bída.
No... tak Sověti samozřejmě budou muset trpět s těmito německými tanky, které financovali během Velké vlastenecké války. Ach, jak to bylo trapné...
A nakonec, po uzavření dohody, Sověti obdrží nedokončený těžký křižník. Což se pokusí dokončit sami. 80 % materiálů pro křižník muselo být do SSSR dodáno z Německa za 12 měsíců a zbývajících 20 % za 15 měsíců. Kromě křižníku získali Sověti nové poznatky a technologie a doufali, že získají zkušenosti se stavbou tak výkonných lodí. Protože většina ruských konstruktérů lodí byla zabita nebo uprchli během občanské války. Sovětský svaz má obrovské množství zdrojů, takže nezaznamenali žádné problémy s náklady.
No, říkali si Němci, tyhle pitomce stejně zničíme, tak proč na nich nevydělat. Kde jinde najdeme takové ragamuffiny, kteří budou takhle platit?
15. dubna 1940 byla loď odtažena německou soukromou společností do Leningradu, kam dorazila koncem května.
Sověti jsou samozřejmě idioti.
Protože skutečné náklady na těžký křižník třídy Admiral Hipper se v závislosti na výbavě pohybovaly od 85 000 000 do 110 000 000 říšských marek. Německá bitevní loď třídy Scharnhorst stála asi 145 000 000 říšských marek.
Ale bitevní loď Bismarck už dosáhla téměř 200 000 000 říšských marek. Ano, tento žlab stojí stejně jako 2000 německých vysoce výkonných tanků Pz-IV. Přesněji řečeno, dostal jsem asi 1850 Pz-IV za 1 Bismarcka.
Tirpitz bude stát méně. 180 000 000 říšských marek za toto zbytečné obří koryto.
Torpédoborec stojí přibližně 13 000 000 říšských marek a je rychle a snadno postaven. Malý torpédoborec stojí asi 5 700 000 říšských marek. Ponorka typu VII stojí 4 700 000 říšských marek.
Námořnictvo je velmi drahá zábava.
Například super drahé a složité železniční dělo Schwerer Dora ráže 80 cm stálo až 7 000 000 říšských marek. Obrovské množství peněz. Za to se dalo koupit 87 letounů Messerschmitt Bf 109 Ale v porovnání s cenami válečných lodí nevypadá Dora příliš draho.
No a co Lützow v Rusku?
Poté, co konečně obdrželi německý nedokončený křižník v SSSR, byli potěšeni a rozhodli se, že jej musí postavit sami. Zároveň je žádoucí, aby loď měla následně vlastnosti a zbraně podobné ostatním křižníkům třídy Admiral Hipper. Naštěstí SSSR koupil všechny potřebné instrukce. Nákup technologie a její kopírování není tak špatné, protože to výrazně zrychluje čas. Ruská říše byla ve srovnání s evropskými mocnostmi podřadným státem a byla z velké části nucena nakupovat high-tech produkty z Evropy. Když začala Velká válka, spojenci Ruska, jako Francie a Británie, mu přestali dodávat vybavení. Na což si Rusko začalo žalostně stěžovat: Bratři spojenci, pomozte. Prodejte mi své motory a stroje. Na to spojenci odpověděli: Promiň bratře, probíhá velká válka, která se nikdy v minulosti nestala. Vrháme všechny naše zdroje do války, takže vám nemůžeme nic dát. Na což Rusko říká: Ale já nic nemám, udělal jsem ze svých lidí otroky, nic nechápou. Spojenci odpověděli: No, moc si nepomůžeme. Jsi už velký kluk, mohl bys sám vytvořit nějaký závod na výrobu motorů. Teď nás neobtěžujte, jsme zaneprázdněni, ve Verdunu máme zatracený nepořádek. Země se utopila v oceánech lidské krve.
Výsledek: Během první světové války Rusko povolalo 12 000 000 vojáků, z nichž 76 % utrpělo. To znamená, že z 10 lidí bude trpět 8. Z toho 2 zemřou, 2 se ztratí, 4 budou zraněni.
Ukazatele jsou přibližně stejné jako u Francouzů.
Horší bylo jen Rakousko-Uhersko. Tam se z 10 lidí vrátí domů neporušený jen jeden...
Němci měli také gigantické ztráty, z 10 lidí bylo 7 zraněných, ale tíhu války nesli.
Ale ve Velké Británii se z 10 lidí vrátilo 6 domů v pořádku, i když měli také více než 1 000 000 zabitých a více než 2 000 000 zraněných.
Celkově to byla zábava.
K velkým ztrátám Ruska přispěla i technologická zaostalost. V důsledku toho Ruské impérium prohrálo válku, samo se zničilo a dostalo se do pekla. Ale její spojenci Francie a Británie tuto válku vyhráli. Není to úžasné :)
V důsledku toho se Rusko změnilo v SSSR. Většina technologií již tak zaostalého ruského impéria byla ztracena a Sověti s velkou horlivostí sbírali veškeré cenné poznatky po celém světě.
Německý těžký křižník Lützow byl skutečnou pokladnicí nového vývoje, který Sověti dychtivě začali zkoumat. Připravenost křižníku v době prodeje byla 54 %
31. května 1940 dorazil křižník Lützow do Leningradu, kde měl být pod dohledem německých specialistů dokončen. Veškeré chybějící vybavení pro loď je postupně pomalu pocházel z Třetí říše.
25. září 1940 byl křižník Lützow přejmenován na Petropavlovsk. Na jaře 1941 začali němečtí specialisté z nějakého důvodu spěšně opouštět SSSR. A úplně poslední německý specialista se 21. června 1941 vrátil do vlasti. Kvůli zpoždění dodávek materiálu a zařízení byla připravenost lodi 22. června 1941 pouze 64 %.
Když válka začala, dělníci továrny a posádka lodi vynaložili veškeré úsilí, aby co nejrychleji uvedli křižník do alespoň podmíněně bojového stavu. 15. srpna 1941 byla na lodi vztyčena námořní vlajka a loď se připojila k flotile. Křižník byl nedokončený a byl instalován malý počet protiletadlových děl a byly instalovány 4 věže hlavní ráže. Pravda, děla byla jen ve dvou věžích.
Navzdory skutečnosti, že křižník nebyl ještě zdaleka připraven, naléhavá potřeba ho přinutila být použit v bitvě jako plovoucí dělostřelecká baterie při obraně Leningradu. Začátkem července 1941 byly z posádky lodi vytvořeny dvě roty námořníků, které byly poslány na pozemní frontu, protože tam byl velký nedostatek pěchoty.
7. září 1941 křižník Petropavlovsk pomocí čtyř 203 mm děl na palubě lodi poprvé zahájil dělostřeleckou palbu na německé jednotky, které se blížily k Leningradu, a nepřestal střílet po dobu 11 dnů.
Věřím, že němečtí pěšáci by byli velmi překvapeni, kdyby se dozvěděli, že na ně střílel sovětský nedokončený křižník třídy Hipper.
11. září 1941 došlo na lodi při střelbě k výbuchu. Výbuch granátu v kanálu roztrhl hlaveň zbraně. Není přesně známo, co mohlo být důvodem: závada v továrně nebo sabotáž ze strany Třetí říše.
Ostřelování ruských lodí značně brzdilo postupující německé pozemní síly. A 17. září se křižník Petropavlovsk dostal pod palbu německého těžkého dělostřelectva. Loď si s nimi vyměnila palbu a obdržela 53 granátů, z toho více než 20 granátů ráže 210 mm. Jeden z dělostřeleckých granátů zasáhl a vyřadil jediný zdroj energie křižníku. Navíc pobřežní rozvodna dodávající elektřinu lodi byla již zničena německým dělostřelectvem. Křižník byl nucen zastavit palbu a na palubě vypukly požáry. Celkem od 7. září do 17. září 1941 křižník vypálil více než 676 ran a ztratil 40 členů posádky (10 mrtvých a 30 zraněných). Ve dnech 17. – 19. září se loď vlivem poškození a vniknutí vody do jejího nitra začala naklánět a potápět a poté přistála na zemi.
Lodní děla byla zakonzervována, zařízení pro řízení palby a protiletadlové dělostřelectvo byly odstraněny, posádka byla převedena do námořní pěchoty a na další lodě flotily. Na křižníku zůstala pouze stráž a skupina specialistů z jeho posádky, kteří začali odstraňovat škody na lodi, obnovovali generátory, odčerpávali vodu ze zatopených místností, obnovovali přepážky a pomocné mechanismy.
Na jaře 1942 bylo rozhodnuto odstranit loď ze země, opravit ji a znovu uvést do provozu její dělostřelectvo. 10. září byla obnovena vodotěsnost trupu lodi. 15. září byl křižník ostřelován 150mm děly, ale takové ráže pozemního dělostřelectva nemohou pancéřovému křižníku způsobit velké škody. V noci na 17. září 1942 byla loď tajně odtažena do továrny k restaurování. 30. prosince 1942 byla téměř úplně obnovena bojová účinnost lodi a byla znovu zařazena do leningradského obranného systému. V tento den jeho dělostřelectvo znovu zahájilo palbu. V důsledku toho křižník opět začal otravovat německé pozemní síly.
Od 14. ledna do 21. ledna 1944 se křižník aktivně účastnil útočné operace Krasnoselsko-Ropšinskaja s cílem prolomit blokádu Leningradu. Loď pálila dělostřeleckou palbou na pozice Wehrmachtu. Celkem v této operaci střelci lodi vypálili více než 1 000 granátů. Po skončení války bylo rozhodnuto odtáhnout loď do závodu k další dostavbě. Uvažovalo se o mnoha projektech na dostavbu křižníku, ale kvůli vysokým nákladům na stavbu bylo rozhodnuto dokončit loď jako cvičný křižník, což se také neuskutečnilo.
12. ledna 1949 byla loď překlasifikována na lehký křižník.
11. března 1953 byla loď překlasifikována na nepoháněné cvičné plavidlo a přejmenována na Dnepr. 27. prosince 1956 byla reorganizována na plovoucí kasárna.
4. dubna 1958 byla loď vyloučena z flotily a v letech 1959-1960 byla rozřezána do šrotu.
Tak byl nakonec německý nedokončený těžký křižník třídy Hipper jménem Lützow prodán do SSSR. Kde ironicky zničil německé pozemní síly svými 203 mm děly. Navzdory tomu, že byl nedokončený a opakovaně byl vážně poškozen. Křižník byl schopen nejen zemřít, ale také přežít válku. |
Registrace nového uživatele 
