Operation Weserübung 22 - Dřevěné zbraně.
Německým ponorkám cíle během norské operace opravdu nechyběly. Události se ale vyvíjely způsobem, který nikdo nemohl předvídat.
Ponorka kapitána Herberta Schultze, který byl v té době již zkušeným velitelem ponorky, zaútočila na dva britské těžké křižníky Berwick a poté York. První torpéda vypálená jeho ponorkou však nevybuchla a další explodovala předčasně, než dosáhla svého cíle.
Ponorka U-38 kapitána Heinricha Liebeho zaútočila na britskou bitevní loď Valiant. Torpéda ale opět selhala.
Velitelem ponorky U-47 je legendární Gunther Prien. Kdo v té době byl již živoucí legendou německé ponorkové flotily. (V roce 1939 Prien potopila britskou bitevní loď Royal Oak, když byla zaparkovaná s 833 námořníky a kontraadmirálem Henrym Blagroveem). Gunther Prien dělal to, co miloval. Nepozorovaně pronikl do nepřátelských přístavů a napadl tam lodě. A tak objevil tři velké a tři malé transportní lodě, dva křižníky u kotviště. Prien střílel na lodě z vhodné pozice, jako by byl na střelnici, a vypálil čtyři torpéda. Žádné z torpéd ale nevybuchlo. Šokovaný Prin si promnul oči a nařídil znovu nabití torpédometů, přičemž osobně zkontroloval nastavení parametrů torpéda. Následovala druhá salva, ale žádné z torpéd nevybuchlo... Stojí za zmínku, že torpédo je drahá námořní zbraň. Cena německého torpéda byla považována za poměrně nízkou, v rozmezí od 25 do 50 říšských marek. Neúspěšné odpálení 8 torpéd Günter Prien tak stálo stejně jako 2-4 vysoce účinné bitevní tanky Pz-IV. Flotila je drahé potěšení.
Mezitím Gunther Prien uvízl v zátoce během manévrů k vypuštění záďového torpéda. Jeho ponorka najela na mělčinu a poškodila dieselový motor na pravoboku, když se snažili vyprostit. Prien měl štěstí, že jeho torpéda byla nefunkční, a proto Britové nevěděli, že na ně střílel. Nemohl však čekat na příliv, protože byl na dohled britských lodí. Do úsvitu zbývalo jen pár hodin, po kterých Britové objeví jeho uvízlou ponorku. Nakonec jeho posádka rozhoupala ponorku zevnitř a U-47 se podařilo uniknout.
Na zpáteční cestě 19. dubna Prien objevil britskou bitevní loď Warspite a napadl ji. Prienovi však nebylo souzeno připsat si na konto druhou zničenou bitevní loď a zároveň se zapsat do dějin jako největší německý velitel ponorek, který zničil dvě bitevní lodě. Torpéda mu opět selhala.
Bitevní loď Warspite šťastně pokračovala ve své cestě. A Prienova ponorka byla napadena torpédoborci, takže sotva unikl. Ale odkud pocházel Battleship Warspite a proč byl tak šťastný? No... O této největší porážce německé flotily v celé druhé světové válce vám povím jindy.
Po návratu na vaši základnu Günther Prien v rozčilených pocitech pronesl svou slavnou větu, že s těmito (dřevěné pušky) už bojovat nebude. Tak nazýval svá torpéda.
Obecně byly německé ponorky v operaci Weserübung neustále sužovány poruchami. Vrchní velitel všech ponorek, admirál Doenitz, napsal: "Pochybuji, že se muži kdy museli spoléhat na tak zbytečné zbraně." Při ne méně než 40 útocích na spojenecké válečné lodě nebylo dosaženo jediného potopení. Doenitz se obrátil na Ericha Raedera a ten byl nucen s bezvýchodnou situací souhlasit. Nařídil všem ponorkám kromě tří, aby se stáhly do přístavu. Zbývající trojice dostala rozkaz pokračovat v průzkumných hlídkách.
Neúspěchy těžce zatížily psychiku ponorek, elity německé flotily. "Lidé ztráceli důvěru v torpéda," napsal Dönitz hořce. Ale v případě úspěchu by výsledky německých ponorek mohly být velmi úctyhodné. I rychlá analýza útoků prokázala, že pokud by torpéda na ponorkách byla provozuschopná, pak by všechny další akce Britů u Narviku vypadaly úplně jinak. Ano, německé ponorky byly krůček od několika úderných vítězství, která by mohla vážně ovlivnit námořní válku u norského pobřeží. Ale není jejich chyba, že v této společnosti nedosáhnou jediného vítězství nad velkými britskými válečnými loděmi.
Z rozzlobených zpráv kapitánů ponorek bylo Karlu Dönitzovi jasné, že na torpédech došlo k masivní závadě, při níž by je další nasazení ponorek u Norska jen vystavilo zbytečnému riziku.
Velká ostuda torpéda vedla k velkému skandálu s torpédy. Již 20. dubna byla na příkaz admirála Raedera vytvořena komise, která měla prošetřit příčiny poruchy torpéda. Sňatek v německých torpédech sám o sobě nebyl ničím novým. Neustálé problémy s torpédy byly zaznamenány od samého začátku války. Námořníci neustále požadovali, aby ženisté konečně vyřešili problém s torpédy. Němečtí inženýři překvapeně rozhodili rukama a potutelně naznačili, že možná sami námořníci potřebují lépe mířit, pak se jejich problémy vyřeší. Němečtí námořníci v odezvě naznačili, že příště by bylo lepší umístit tyto inženýry do torpédometů a vypustit je do britských lodí. Možná pak budou inženýři užitečnější než torpéda.
Obecně platí, že takové neustálé hádky a přesouvání odpovědnosti za vadná torpéda mezi námořníky a inženýry nikoho z vrchního velení nezajímaly, dokud v norské operaci problém nabyl skutečně obludného rázu a trpělivost německého velení skutečně došla.
Ukázalo se, že skutečně došlo k závadě na pojistkách torpéd, avšak místo odstranění příčiny závady to němečtí inženýři nedokázali a tuto skutečnost zatajili. Případ skončil u soudu pro šéfa institutu pro testování torpéd admirála Oskara Wehra a některé další inženýry. A teprve poté byla torpédová krize částečně vyřešena. Jak byla vyrobena nová provozuschopná torpéda, němečtí ponorci byli schopni znovu získat důvěru ve své zbraně.
Ale doba, kdy Němci mohli beztrestně střílet na britské válečné lodě, byla navždy ztracena. A periodické problémy s torpédy pokračovaly až do roku 1942.
Co mohu říci.
Němečtí ponorkáři měli v operaci Weserubung ztracenou smůlu.
Když už mluvíme o těch, kteří mají štěstí!
Pokud existují nějaké šťastné lodě, je to určitě britská bitevní loď Warspite. Jen během prvních dvou týdnů norského tažení se německé ponorky pokusily zaútočit na bitevní loď nejméně šestkrát! Ale zůstal nezraněný a klidně šel za svými cíli. Pikantní situaci přidává to, že plovákový letoun Fairey Swordfish na palubě bitevní lodi dokázal potopit těžkou německou ponorku Type IXB (U-64) se svými 250librovými bombami. Stát se prvním letadlem, které ve válce potopilo ponorku.
-------------------------------------------------
P.S.
30. října 1939 v 10 hodin ráno se německá malá ponorka Type IIC U-56 vyhnula detekci deseti britskými torpédoborci bránícími domácí flotilu západně od Orknejí a dostala se na dostřel, aby zaútočila na bitevní lodě Nelson a Rodney. Ponorka se k bitevní lodi přiblížila na střeleckou vzdálenost 800 metrů a šance, že zasáhne a potopí nejsilnější britskou bitevní loď, byla jako vždy vysoká.
U-56 vypálila tři torpéda směrem k bitevní lodi Nelson. Nedošlo k žádným explozím, ale torpéda pravděpodobně zasáhla trup bitevní lodi Nelson. Jeden z operátorů sonaru U-56 tvrdil, že slyšel zvuky torpéd zasahujících do trupu nepřátelské lodi. Často se tvrdí, že na palubě bitevní lodi Nelson byl v té době první lord admirality Winston Churchill. Ale neexistuje pro to žádný důkaz.
Ať už to bylo jakkoli, kvůli nezdaru zničit bitevní loď Nelson byl kapitán ponorky Wilhelm Zahn velmi rozrušený a Karl Doenitz považoval za svou povinnost zbavit ho velení U-56 a poslal ho zpět do Německa, aby se stal instruktor. Později ve svých pamětech Doenitz napsal: „Velitel, který provedl útok s velkou odvahou, obklopen dvanácti doprovodnými torpédoborci, byl tak deprimován tímto selháním, za které nemohl v žádném případě vinit, že jsem se cítil nucen odvolat ho na čas z aktivních operací“. Kromě toho Doenitz neustále dostával zprávy od svých mužů o problémech s vadnými torpédy, která používali. A věděl, že neúspěchy německých ponorek jsou způsobeny především vadnými torpédy. Wilhelm Zahn nakonec dostal velení silnější ponorky Type VIIC (U-69).
|
Registrace nového uživatele 
