Průběžně projíždím dvacet trojky, ať mám seskupený rok v hodnocení. Trať dlouhá a hrbatá je ještě přede mnou, ale je to zábavné.
Vznikají dilemata. Třeba a například. Když poslouchám něco, co má všechny předpoklady, aby se mi líbilo. A ono ne. Proč jako? Je chyba ve mně, ztratil jsem schopnost správně přijmout tvůrčí produkt?. Nekřivdím mu? Není ona hudba skvělou a vynikající, a jen já trouba se jí nejsem schopen dostatečně otevřít? Pomáhá srovnávací zkouška. Najednou se rozbřeskne, kdeže pravda leží a oč tu běží.
K letošnímu dílu:
TALES FROM THE SKY - In The World Of Krimus (2023)
jsem napsal do posluchačského deníčku tohle: Snaživé koncepční dílko z Quebecu. Je v něm vše, co by teoreticky mělo stačit ku dobrému výsledku. Jenže nestačí, a nezvládnuté ambice z toho dělají poněkud rozsypanou sbírku motivů, jež nevytvoří dostatečný dojem. Chybí především charisma, prvek, co by zaujal, prospěšný rozdílový faktor. Takhle jen upachtěná tuctovka. Smrtelnou ránu zasazují výsledku některé laciné trendy manýry, kterými soubor zasviňuje svůj projev, např. ve skladbě Phymat.
Jelikož jsem chtěl svůj názor řádně zkoumat a případně revidovat, zkusil jsem pro srovnání dílo, které znám přibližně stejnou dobu a mám je stejně naposlouchaná. A ejhle, bylo to tam!
SHADOW CIRCUS - On A Dark And Stormy Night (2012)
Okamžitě se dostavila posluchačská pohoda, příjemný až excitující zážitek, dramatické prožitky, které umí jen hudba poskytnout.
Takže? Ano, vážení přátelé, mé dojmy jsou vždycky správné.. Děkuji za pozornost.. :)
|
Registrace nového uživatele 
