JudithNerozumím příliš úvaze "co skrze originál plyne k interpretům a co se děje naopak". Možná totéž, co plynulo při prvním nastudování 9. Dvořákovy symfonie samotným mistrem, a co se děje nyní, kdy to samé dílo nastudují současníci za úplně jiných kulturních a technických podmínek. Je to značná nerovnováha, nebo rovnováha? A hlavně, čeho? Zážitku? Nerozumím..
Tím se dostávám ke druhé části, a to je úvaha spíše z hudební teorie, tedy hledající obecně platná schémata. Divadelní hra, symfonie, atd. počítají nejenom s interpretačním dotvořením, ale i se značným a rozdílným provedením oproti původním autorem kontrolované premiéře, v rámci vývoje doby. Nikde není řečeno, že u jiných děl, např. rockové opery The Wall, tomu nemůže být stejně. Studiový záznam je autorská premiéra, nyní tu máme interpretační dotvoření a provedení v rámci kulturního vývoje rockové hudby.
Já osobně po albu sáhnul hlavně (tak z 80%) kvůli interpretům.
Z hlediska řemesla je to kus od kusu. Některé skladby jsou zcela překované, jiné jen mírně patinované. Ano, jde o z velké části řemeslnou interpretační práci, s určitým podílem vlastního uměleckého přínosu. Hlavní je, že z toho nemám pocit generické napodobeniny šoupnuté do očekávaného stylu, viz například nyní tak časté metalové christmas songy. Na The Wall nacházím daleko vyšší úroveň a baví mne to. Jde o můj nepřenosný pocit, zde se nemusíme potkat, žádná obecná schémata.. :) |
Registrace nového uživatele 
