Písnička pro dnešní denFrantišek Černý (23. ledna 1861 Pardubice – 3. září 1940 Praha) byl český kontrabasista a hudební skladatel.
"Fantastický valčík" pro kontrabas a klavír (doplnění z ledna, tehdy jsem našel jen jednu skladbu)
František Černý (16. října 1875 Hodolany – 26. srpna 1943 Olomouc) byl moravský houslista a hudební skladatel.
Byl synem vojenského kapelníka Františka Černého (1847 – † po r. 1914). Otec v roce 1866 odešel z armády, usadil se v Olomouci a založil kapelu, která se stala známou po celém kraji. Od otce se mu dostalo hudebního vzdělání a v jeho kapele hudební praxe. Hrál v ní od svých deseti let.
Od roku 1889 byl členem vojenské kapely v Přemyšlu (nyní v Polsku). Na čas od vojska odešel a dělal výpravčího na železnici v Olomouci. V letech 1894–1896 hrál opět u vojenské hudby ve Vídni. Vrátil se do Olomouce a stal se členem divadelního orchestru. V té době se intenzivně věnoval svému dalšímu hudebnímu vzdělání. Studoval skladbu u Josefa Nešvery a hru na housle u Otakara Ševčíka. Na čtyři roky ještě přijal místo bubeníka u vojenské kapely v Pešti. V roce 1910 se vrátil do Hodolan a zde působil až do své smrti jako houslista, kapelník a učitel hudby.
Ukázka ovšem nedohledána.
Jan Bechyna, uváděný též s příjmením Bechina, Bechyňa nebo Bechyně (1810 Nymburk – 16. října 1834 Hradec Králové), byl český vrah a domnělý hudební skladatel. Během vojenské služby v Jičíně zastřelil 4. ledna 1833 ze žárlivosti dvaadvacetiletou Josefku Čilou. Poté byl zatčen, převezen k vojenskému soudu do Hradce Králové, vězněn, odsouzen k smrti a popraven. Během pobytu v hradeckém vězení zpíval lidovou píseň Horo, horo, vysoká jsi, pravděpodobně s několika přidanými vlastními slokami. Kolem jeho osoby vznikla v druhé polovině 19. století romantická legenda, podle níž byl skladatelem této písně; jeho autorství ale později vyvrátili např. Ludvík Kuba a Miloslav Hýsek.
Zpravidla je uváděn jako Jan Bechyna. Ve vyšetřovacím spisu je ale soustavně zmiňován jako Johann Bechina a tímto příjmením se tam také podepsal.
Na vojně sloužil u praporu myslivců v Jičíně. Tam se během kateřinské zábavy seznámil s místní dívkou, Josefkou Čilou, která se v té době nepohodla se svým milencem, obchodníkem Flambergem, a s Bechynou protancovala celý večer. Ani ona, ani její rodiče si ale žádné pokračování jejich vztahu nepřáli. Nešťastně zamilovaný Bechyna za ní docházel, prostřednictvím přátel i s pomocí jejího souseda se s ní snažil navázat kontakt a několikrát se zřejmě i sešli. Vše ale bylo marné, její otec mu další známost s ní zakázal a odmítl mu dát ji za ženu.
Odmítnutý Bechyna byl zmítaný nezvládnutou vášní. V noci z 2. na 3. ledna 1833 zůstal až do třetí hodiny ráno v rozporu se svými povinnostmi ve městě, mimo kasárny, a byl za to potrestán šestnáctihodinovým vězením. V té době ho napadla myšlenka na pomstu. 4. ledna si vzal pistoli svého velitele, napil se v hostinci „na kuráž“, odešel k sousedovi Čilých a jako dříve ho požádal o přivolání Josefy. Ta ale odmítla. Bechyna poté vyšel z domu a schoval se za stodolou, kde v té době byla jeho vytoužená s nevlastní matkou. Jakmile vyšly, střelil Bechyna Josefu do srdce, takže za hodinu zemřela.
Po vraždě se vrátil do hostince, kde se před ostatními – k jejich zděšení a překvapení – k činu přiznal. Zpíval si také „Kdybych já věděl, kde ležet budeš, má zlatá Pepičko!“. Byl zatčen a 6. ledna odvezen do Hradce Králové k vyšetřování. To se protáhlo na řadu měsíců, ale 31. prosince 1833 byl odsouzen k trestu smrti oběšením. Když tento rozsudek potvrdily také vyšší instance, byl Bechyna 16. října 1834 v Hradci Králové popraven.
Podle Miroslava Hýska je zřejmě skutečností, že Bechyna tuto píseň v base zpíval, služky ji poslouchaly a pak dále šířily; nebyl však jejím autorem, ale znal ji již z dřívějška, pravděpodobně z Jičína.
Horo, horo, vysoká jsi
František Hrdina (17. října 1882 Krč – 20. května 1963 Úvaly) byl český houslista, kapelník a skladatel.
Otec skladatele hrál v cirkusové kapele. Jeho strýc, Josef Hrdina, byl kapelníkem carské kapely v Nižním Novgorodě v Rusku. Neprošel žádným systematickým hudebním studiem. Hře na housle a eufonium i základům skladby se naučil v cirkusové kapele.
Ovšem nenalezeno nic, možná i proto, že hrdinů jsou plné hřbitovy i internet.
Otakar Jeremiáš (17. října 1892, Písek – 5. března 1962, Praha) byl český hudební skladatel a dirigent.
Romance o Karlu IV. (1917) Zdeněk Štěpánek - recitace
Medynia Glogowska (1922)
Píseň o rodné zemi (1940-41)
Moravské a slovenské národní písně pro sóla, sbor a orchestr (1933)
Bedřich Smetana: Macbeth a čarodějnice (1859) - klavírní skica v orchestraci Otakara Jeremiáše
Bratři Karamazovi (1927)
Miroslav Příhoda (20. října 1912 Ruda – 11. června 1988 Brno) byl brněnský varhaník, zpěvák, hudební skladatel a pedagog.
V letech 1948–1951 vyučoval v tříletém varhanickém kurzu a od roku 1951 byl učitelem na hudební škole Jaroslava Kvapila. Tuto školu však musel opustit neslučitelnost svého náboženského přesvědčení a pedagogické činnosti v komunistickém státě.
Sonáta pro violoncello a klavír (1944) 1. věta - Moderato. Allegro
Sonáta pro violoncello a klavír (1944) 2. věta - Scherzo burlesco
Sonáta pro violoncello a klavír (1944) 3. věta - Largo. Moderato molto. Allegretto
Mládí - Deset skladbiček pro klavír, op. 22 Klavír - Miku Konuma |
Registrace nového uživatele 
