Písnička pro dnešní denKarel Komzák starší (I.) (* 4. listopadu 1823 Netěchovice – † 19. března 1893 Netěchovice) byl český kapelník a skladatel.
Jeho otec byl kovářem na panství Koloděje nad Lužnicí u Vratislavů z Mitrovic, jeho matka byla zámecká komorná. Od 6 let hrál na housle a v devíti letech již zastupoval varhaníka při bohoslužbách v kolodějské zámecké kapli a bavil zámecké hosty. Otec trval na tom, aby se naučil řádně německy a syna nechal zapsat do školy v pohraniční obci Weikertschlag v Dolním Rakousku. Po dvou letech pokračoval ve studiu na pedagogickém ústavu v Českém Krumlově. Již v této době hrál na téměř všechny hudební nástroje a zvládal řízení chrámového sboru. Hraběnka Karolina Marie Anna Vratislavová, mu dopomohla k místu vychovatele a varhaníka v Zemském ústavu pro choromyslné, kde působil plných 19 let. Z pacientů dokonce sestavil orchestr, se kterým koncertoval i před císařem Františkem Josefem.
V roce 1865 přijal nabídku na místo vojenského kapelníka 11. pěšího píseckého pluku. V době nástupu do funkce sídlil pluk v Tridentu v Itálii (tehdy součást Rakouska). Pluk často měnil místo pobytu. Od roku 1866 sídlil pluk v Linci, od r. 1871 v Hradci Králové, od r. 1874 v Praze a od r. 1877 v Plzni. Komzákova kapela tak získávala stále větší slávu a popularitu v celém Rakousku. Na repertoáru měla populární skladby Johanna Strausse, Franze von Suppé a Verdiho a také líbivé skladatelovy úpravy českých národních písní, což přispívalo k jeho oblibě. V době působení pluku v Plzni, hostovala kapela i v lázeňských letoviscích Karlových Varech a Mariánských Lázních. V letech 1879–1880 nastudoval pro tato vystoupení i Slovanské tance Antonína Dvořáka. V roce 1881 převzal řízení kapely německého pěšího pluku č. 74 Nobile. U tohoto pluku vládla železná německá disciplína a kapela dostala zákaz hrát české národní písně. 9. října 1881 kapela tento zákaz porušila a zahrála píseň Kdybys měla má panenko sto ovec. Obecenstvo se přidalo a celý koncert se změnil v bouřlivou demonstraci. Výsledkem toho všeho bylo, že kapelník podal výpověď a požádal o definitivní pensionování. Nechal se však přemluvit a pokračoval v činnosti jako kapelník 88. pěšího berounského pluku posádkou v Praze. Zákaz uvádění českých písní byl sice vydán všem vojenským kapelám, ale obecenstvo si vynutilo, aby byl brzy odvolán.
V jeho díle pokračovali další Karlové: syn a vnuk. Autorství jednotlivých skladeb je dodnes problém i pro hudební vědce. Pokud nejsou díla signována, jsou si žánrem i instrumentační technikou velmi podobná.
Karel Komzák mladší (II.) (* 8. listopadu 1850, Praha – † 23. dubna 1905, Baden) byl český hudební skladatel a dirigent.
V roce 1886 byl jmenován rakouským zástupcem na Mezinárodní konferenci ve Vídni, která stanovila normativní závazné ladění. V roce 1886 byl říšským válečným ministerstvem pověřen úpravou a novou instrumentací rakouské státní hymny. Haydnova skladba Zachovej nám, Hospodine prošla v průběhu let mnoha změnami a Komzák dostal za úkol znovu zavést původní podobu. To byla svým způsobem převratná událost, aby český skladatel byl pověřen úpravou rakouské státní hymny. 20. dubna 1890 byla nově upravená hymna předvedena v premiéře Komzákovým orchestrem, byla schválena, vydána tiskem a oficiálně zavedena.
Na Neděli velikonoční 23. dubna 1905 se měli zpěváci z Badenu a Vídně sejít v obci Dreistetten u populárního selského komika a majitele hostince Nový svět. Skladatel naskakoval na poslední chvíli do vlaku, ale rozevřený deštník jej strhl zpět a spadl pod vlak. Posmrtná pitva však ukázala že příčinou smrti byl srdeční záchvat, který jej postihl v okamžiku pádu. Pod kola vlaku padl již mrtev. Byl pohřben s velkými poctami na badenském hřbitově. Pohřbu se zúčastnilo mnoho jeho obdivovatelů z Badenu i z Vídně. Ještě téhož roku byly jeho ostatky převezeny na vídeňský ústřední hřbitov a uloženy v čestném hrobě. Nad hrobem byl postaven bronzový pomník v životní velikosti.
Karl Komzák vnuk (III.) (* 20. května 1878, Innsbruck, Tyrolsko – † 5. září 1924, Vídeň) byl rakouský hudební skladatel a dirigent.
Krátce před jeho smrtí probíhalo několik soudních sporů týkajících se Komzákovy činnosti jako majitele zařízení na chov a výkrm drůbeže v Maria-Lanzendorfu. Přestože byl odsouzen podle občanského práva, nebyly pro Komzáka žádné trestní sankce.
Ve valčících atp. konkurovali Straussům.
A tak je dám dohromady a kde je uvedeno přesně kdo (snaha je), tam to uvádím:
Amalien Walzer (1861- dedicated to Amalie von Obentraut) - otec
Volksliedchen und Märchen, Op. 135 - otec
Mikado Waltz - otec
Volapuk, Polka francaise - otec
Erzherzog Albrecht Marsch - syn (v rozporu s tvrzením u videa)
Laßet uns das Leben genießen, Marsch Op. 127 (Vindobona-Marsch Op. 127) - syn
Bad'ner Mad'ln - Walzer, Op. 257 - syn
Den blonden Mädchen - Walzer - syn
Sub Rosa (In Secret), Op. 172 - syn
Warschauer Mäd'In - Walzer - syn
Útokem - kvapík - syn (asi) (no, šlo by to asi zahrát líp)
Caraffa-Marsch, Op. 243 - syn
Feinsliebchen, Polka mazur, op. 123 - syn
Galopp, op. 303 - syn
opera Edelweiss - předehra - syn
In Der Zaubernacht, Walzer, Op. 308 - vnuk
München - Wien, ein Sinn - Polka française, op. 154 - vnuk
Pohádka, op. 135 - který nevěda
Josef Wodrazka ???
Hoch Habsburg ???
Habt Acht, Marsch (nahráno 1906)
Viva Trieste Marsch
Johann (Jan) Nepomuk Král (Mainz, 14 september 1839 – Tulln an der Donau, 1 januari 1896) was een Oostenrijks componist en militaire kapelmeester van Boheemse afkomst.
Narodil se v hudební rodině, jeho otec Josef Král byl hobojistou ve vojenské kapele pěšího pluku č. 35 a později dirigentem městské kapely v Mohuči, ale jeho dědeček Martin Král byl také hudebníkem v Kralovicích.
Hoch Habsburg, Op. 86
Brucker Lager Marsch
Brucker Lager Marsch - zcela jiné provedení s úvodním komentářem a "na místě činu" v Bruck an der Leitha (Most nad Litavou)
Cursalon Polka (hraje automat)
Für Kaiser und Vaterland (bacha, hraje Česká Filharmonie! Diriguje Václav Neumann.)
Emilie Mazurka (bacha, hraje Česká Filharmonie! Diriguje Václav Neumann.))
Österreichischer Militärmarsch "Philippovich"
Johann Stern nezjištěno nic, ale do českých vojenských kapelmajstrů by zapadal (Johann Stern von Gwiazdowsky - důstojník /1826–1892/ to asi nebude, ale kdoví ...)
Szveteney-Marsch
specielně pro x-phile:
Carl Franz Stenzl (* 1829 Vídeň – 12. listopadu 1864 † Vídeň) byl rakouský hudebník, dirigent a divadelní skladatel.
Gablenz-Marsch
Ludwig Karl Wilhelm svobodný pán von Gablenz (19. července 1814 Jena – 28. ledna 1874 Curych) byl rakouský generál. Pocházel ze Saska, v rakouské armádě sloužil od roku 1833.
Ve válce s Pruskem dosáhl jediného rakouského úspěchu ve vítězství u Trutnova (27. června 1866). V následujících dnech vedl svůj sbor v bitvě u Dvora Králové (29. června 1866) a nakonec i v prohrané bitvě u Hradce Králové.
Po celou dobu své vojenské kariéry byl vyznavačem luxusního stylu života, což mu mimo jiné umožnil sňatek s dědičkou bohaté bankéřské rodiny. Po krachu na vídeňské burze (1873) se dostal do vysokých dluhů. S žádostí o pomoc se obrátil na císaře Františka Josefa, císařský generální pobočník hrabě Bellegarde ale jeho dopis odmítl panovníkovi předat. V obavách o ztrátu prestiže Gablenz spáchal sebevraždu. Zastřelil se 28. ledna 1874 na návštěvě u svého bratra v Curychu, kde byl také původně pohřben. V roce 1905 byly jeho ostatky převezeny do krypty v Gablenzově památníku v Trutnově.
Josef Sivák
Kurko Avja "Má vlastní skladba, cover pouze po dodhodē" Hudba - Ave Já; Spēv - Ave Já; Text - Ave Já
(čistě pro zajímavost, ale taky se dá počítat)
Miroslav Krejčí (4. listopadu 1891 Rychnov nad Kněžnou – 29. prosince 1964 Praha) byl český hudební skladatel a pedagog.
První skladbičky zapsala jeho matka, když mu byly čtyři roky. Od šesti let hrál na klavír. Vystudoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou a přírodopis, zeměpis a hudební vědu na Karlově univerzitě v Praze. Souběžně studoval soukromě skladbu u Vítězslava Nováka. Vyučoval na středních školách v Praze a v Litoměřicích. Od roku 1943 byl rovněž profesorem skladby na Pražské konzervatoři. V roce 1946 se stal členem České akademie věd a umění a v roce 1953 odešel do důchodu.
Byl to neobyčejně plodný skladatel, který zasáhl do prakticky všech hudebních forem. Pokračoval ve stopách svého učitele Vítězslava Nováka. Jeho silnou stránku byla lyrika a ve svých skladbách často využíval polyfonní techniky. Jeho dílo bylo prováděno předními československými umělci a získalo řadu ocenění.
A přesto na YT nebyl identifikován. Čert ví proč ten blboň nabízel furt Miroslava Donutila.
Antonín Borovička (4. listopadu 1895 Davle – 3. prosince 1968 Davle) byl český kapelník a hudební skladatel.
Antonín Borovička se nejprve vyučil u svého otce hrnčířem. Otec byl kapelníkem vesnické kapely a tak syn hrál od dětství v jeho kapele. Nejprve na křídlovku a housle, ale v šestnácti letech již ovládal pět nástrojů.
Na začátku 1. světové války musel narukovat, ale byl zraněn a byla mu amputována pravá noha. Z nemocnice v Záhřebu vrátil domů do Davle jako invalida. Založil dechový a smyčcový orchestr Vltavanka, který se pod jeho vedením stal známým a vyhledávaným orchestrem.
Hned jeho první skladba, polka „Nejhezčí koutek“ z roku 1923 si získala světovou proslulost pod německým názvem Löffelpolka.
Nejhezčí koutek
Löffelpolka (bez zpěvu)
Gablonzer Perlen
Alenka
Já se o tvou lásku prosit nebudu
Jawa
Růžový květ |
Registrace nového uživatele 
