Písnička pro dnešní denRudolf Karel (9. listopadu 1880 Plzeň – 6. března 1945 Terezín) byl přední český hudební skladatel a dirigent 1. poloviny 20. století. Mezi jeho nejznámější díla patří opery, klavírní a orchestrální kompozice a komorní hudba.
Hned ze začátku okupace si pohoršil tím, že se zapojil jako bývalý legionář do protifašistického odboje. Stal se spojkou řady ilegálních skupin, včetně politicky důležité skupiny Kvapil-Krofta-Lány. Dále pomáhal za značného osobního rizika umísťovat studenty na lesní práce u Nového Jáchymova, aby se nemuseli vrátit do nově vytvořené „říše“. Na svobodě ještě stihl zkomponovat své poslední dílo "Revoluční předehru", v níž vyjádřil tvrdý odpor proti k háchovskému ospravedlňování protektorátu. Spolupracoval s ilegálními skupinami a jeho venkovské obydlí v křivoklátských lesích se stalo útočištěm partyzánů, jimž pomáhal. Jeho protinacistické aktivity se mu staly nakonec osudnými a 19. března roku 1943 byl zatčen a dva roky vězněn na Pankráci. I přes tvrdé výslechy a fyzické mučení neposkytl gestapu žádné zásadní informace. Ba naopak, on se jim vysmál zkomponováním "Písně svobody" na slova svého spoluvězně v cele. Komponoval i v tomto nevlídném vězeňském prostředí. Mezi jeho díla napsaná v německé cele patří kromě skladeb typu "Pankrácký valčík" nebo "Pankrácká polka" i opera-pohádka "Tři vlasy děda Vševěda", která představovala čin ojedinělý v dějinách opery vůbec. Jelikož ale neměl libretistu, napsal si libreto podle námětu Karla Jaromíra Erbena sám. Toto vrcholné dílo vypraví o malém chlapci, jemuž se díky dobrým lidem vyhnula všechna tragická zla tohoto světa. Ohromující je i to, že jelikož neměl notový papír, psal příběh na toaletní papír. Ten pašoval jeden český dozorce ven. Poradil si i v této situaci, kdy neměl čím psát, což se stávalo velmi často - používal živočišné uhlí. Po válce tuto operu zinstrumentoval Zbyněk Vostřák. Podobným způsobem tvořil i svoje další významné dílo – "Nonet".
Poslední dny jeho života byly pro něj ohromným utrpením. 7. února 1945 byl odtransportován do Malé pevnosti v Terezíně. V této době mu bylo plných 64 let, byl už ale nemocný a zesláblý. I přesto zde komponoval. Podmínky, ve kterých nyní pobýval, byly několikanásobně horší, než na Pankráci. Cely byly přecpané, hygiena zde byla nulová. K jídlu dostával zapraženou ztuhlou bramborovou kaši a k pití obvykle černou vodu nazývanou kávou. Každým dnem chřadl, už pomalu nepomáhala ani nadměrná péče českých lékařů, zvlášť prof. Jiřího Syllaba. Zemřel krátce po tzv. odvšivovací akci, kdy byli nemocní vězni vyneseni na mráz. Následujícího dne, 6. března 1945, byl spolu s dalšími devíti vězni nalezen venku promrzlý a mrtev.
Smyčcový kvartet, op. 12 Adagio molto
Symfonie č.3 "Symfonická báseň Démon", op. 23 (1920)
Symfonie č. 4 "Renesanční symfonie" Es dur, op. 15 (označována také jako Symfonie č. 1) (1921)
Revoluční předehra, op. 39
Pankrácká polka
Nonet (to je ten na hajzlpapíru)
scény z oper Smrt Kmotřička, op. 30 (1932) a Tři vlasy děda Vševěda (1944/1945) (Vševěd taky na tom jednou použitelném papíru)
Váša Příhoda, křtěný Václav František (22. srpna 1900, Vodňany – 26. července 1960, Vídeň)
Eili, eili! (Doplnění k 29.8. - 22518)
Egon Ledeč (16. března 1889, Kostelec nad Orlicí – 16. října 1944, koncentrační tábor Osvětim) byl český houslista a skladatel židovského původu.
V propagandistickém filmu Terezín. Dokumentární film z židovského sídelního území hrál na pozici koncertního mistra pod taktovkou Karla Ančerla. (Mimochodem, uvozovky se dělají "q", nevěděl jsem to.)
Tatínkova melodie
Gavotte
Motýl - Andante - jestli to je celý nebo jen část netuším
Jiří Kummermann (* 4 května 1926 - † mezi lety 1941-1945) 3. listopadu 1941 odjel transportem z Prahy do Łódźe (pokud je to ten správný)
A Quartet
Hugo Löwenthal (13. září 1875 Karlovy Vary – 13. června 1942 Koncentrační tábor Majdanek) byl český violoncellista.
Po invazi do Československa během druhé světové války se mu nepodařilo uprchnout a 8. února 1842 byl deportován do koncentračního tábora Terezín. V koncentračním táboře usiloval o udržení hudební činnosti a složil několik úprav. Dne 13. června 1942 byl deportován do východního Polska, kde byl zabit. (Má krátké heslo u španělské tetičky Wiki.)
Violine und Harmonika
Traditional Jewish Melodies for violin and piano (Terezin, 1942)
Tradionelle Weisen totéž, ale housle a harmonika (a úplně jinak to zní)
Viktor Kohn (16. ledna 1901 Praha - 24. října 1944 Oświęcim -> z Terezína, kde byl od 24. listopadu 1941, byl deportován 23. října 1944)
Praeludium Edelstein, op. 12 A
Zikmund Schul (11. ledna 1916 Saská Kamenice – 2. června 1944 KT Terezín na TBC) byl německý židovský skladatel. Otec se Zikmundem v říjnu 1933 opustili Německo a usadili se v Praze. No dobře, tak úplně našinec to není.
Schicksal
"Chasidské tance" pro dvoje housle
"Chasidské tance" pro housle a violoncello
"Chasidské tance" pro violu a violoncello
Uv'tzeil Knofecho (Ve stínu tvých křídel) Smyčcové kvarteto
Cantata Judaïca Op. 13 (finale) (1942)
Ki tavoa al ha'aretz (Až půjdeš na půdu)
Józef Kropiński (28. prosince 1913, Berlín - Lichtenberg - † 8. října 1970 Vratislav) byl polský houslista, skladatel, odbojář a přeživší koncentračního tábora.
Po válce toho měl plné zuby a zničenou duši a komponování zanechal.
Zal!
Tesknota (ale jako fakt!)
Marzenie!
Piesn Wiezniow Polskich
Zajímavé, že polská tetička Wiki se k němu nezná, ale německá jo (jenom německá).
Pravda, to není vůbec našinec a ani nebyl v Terezíně, ale k předchozím pasuje.
|
Registrace nového uživatele 
