Písnička pro dnešní denJeroným Zajíček (10. listopadu 1926 Krásné Březno – 5. října 2007 Lyons, Illinois, Spojené státy americké) byl český skladatel, hudební vědec a pedagog v emigraci.
Po příchodu komunistů k moci byly na vysokých školách provedeny čistky. Jeho profesor, Josef Hutter, byl odvolán z vedení katedry hudební vědy a 17. ledna 1949 byl Zajíček spolu s dalšími 50 studenty vyloučen z politických důvodů ze studia. Emigroval do Německa a stal se programovým ředitelem československé sekce Radio Free Europe v Mnichově. Jeho otec, František Zajíček, byl v Čechách zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen k smrti za velezradu, špionáž a přípravu teroristických akcí. Rozsudek byl vykonán 7. července 1954.
Do Spojených států odešel v roce 1952. S pomocí skladatele K. B. Jiráka byl přijat na Musical College of Roosevelt University v Chicagu, kde studoval hudební teorii, skladbu a dirigování. V letech 1952–1958 byl Jirák i jeho učitelem. Do České republiky mohl přijet až po roce 1989. Na události svého mládí reagoval v roce 1990 sborovou skladbou Pater noster , komponovanou na památku spolužáka z gymnázia Josefa Toufara, který se stal obětí komunistického režimu.
Od něj teda nic.
Jan Theobald Held, také Jan Děpold, pokřtěn Jan František Heldt, pseudonym Jan Orebský (11. prosince 1770 Třebechovice pod Orebem – 30. června 1851 Praha), byl český lékař, skladatel a rektor Univerzity Karlovy.
Narodil se v rodině ranhojiče (chirurgus) v Třebechovicích pod Orebem Františka Helda a jeho manželky Magdaleny. Otec náhle zemřel, když bylo Janovi deset let a rodina upadla do bídy. Na další studia do Prahy mu pomohl vzdálený příbuzný, tehdy student práv, Josef Raab.
Po absolvování gymnázia v roce 1789 navštěvoval tříletý filosofický kurz na Univerzitě Karlově. Velmi těžce se rozhodoval, kterým směrem se má jeho vzdělání dále ubírat. Velmi ho lákala dráha profesionálního hudebníka, ale nakonec se pod vlivem profesora estetiky Augusta Gottlieba Meissnera a svého bratra Ignáce rozhodl pro lékařskou dráhu. V té době v celé Praze působilo pouze okolo 60 doktorů medicíny a s Heldem v ročníku studovalo 6 studentů. Promoval 21. srpna 1797 a ihned byl přijat do nemocnice Milosrdných bratří. Brzy se stal primářem a v této nemocnici setrval po 30 let. Získal si pověst zázračného uzdravovatele, danou zřejmě jeho charismatem a lidským přístupem k pacientům. Radili se s ním nejslavnější lékaři té doby (Rust a Krombholz). Kromě práce v nemocnici měl tak i velikou soukromou praxi (v Praze v té době žila většina lékařů z výnosu své soukromé praxe). Proslulost získal i vyléčením známého českého buditele abbé Dobrovského. Za napoleonských válek se jeho pacienty stali nejen vojáci, ale i ruská hraběnka, polský hrabě, anglický šlechtic a ruský generál Zwiliněv. Ve dvou dnech zorganizoval zřízení tří lazaretů a sám dojednával umístění nemocných v soukromí. Dokonce se raněným staral i o prádlo a potraviny.
Postava Jana Theobalda Helda vystupuje ve 2. díle Jiráskova F. L. Věka, ve kterém se oba vlastenci spřátelí. Objevil se i ve stejnojmenném seriálu, herecky ho zde ztvárnil Jaroslav Satoranský.
Vojtěch Jírovec & Jan Theobald Held: Klávesové drobnosti
Na YT ovšem jen ta jedna kratičká skladbička.
František Xaver Martin Labler (11. listopadu 1805 Unhošť – 15. září 1851 Praha) byl český regenschori a hudební skladatel.
Graduale pastorale in G
Štěpán Rak - Bývali Čechové statní jonáci - ovšem tetička Wiki přisuzuje autorství zároveň Janu Nepomuku Škroupovi, takže čerti vědí. Tantiémy už za to ovšem nejdou ani jednomu.
František Alois Drdla (28. listopadu 1868, Město Žďár (nad Sázavou) – 3. září 1944, Bad Gastein) byl moravský houslista a hudební skladatel.
Světový houslový virtuos, který po sobě zanechal na 600 skladeb, zemřel v Bad Gasteinu v předposledním válečném roce 3. září 1944. I když v nekrolozích jej označovali za prvního muzikanta moravské země, přílišné pozornosti se i přes nesporný význam a přínos světové hudbě doma netěšil.
Souvenir (též jako Kubelíkova serenáda) na housle exceluje Pavel Šporcl
Souvenir (též jako Kubelíkova serenáda) - orchestrální provedení
Souvenir (též jako Kubelíkova serenáda) - a takto to hrál a nahrál Jan Kubelík osobně
Houslové concertino a moll, op. 225
Fantaisie sur "Carmen" de Bizet Op. 66 pour violon et piano (1909)
Hamis babam Op. 30/2 (Hungarian Dance)
Hej, Haj (Hungarian Dance)
Dialogy pro 2 housle a klavír
Dr. jur. August Wilhelm Ambros (též August Vilém Ambros) (17. listopadu 1816, Mýto /u Rokycan/ – 28. června 1876, Vídeň) byl historik hudby, hudební teoretik, kritik a skladatel a úředník pocházející z Čech.
V Praze nastoupil na právnickou fakultu pražské univerzity a po získání doktorátu roku 1839 nastoupil do státní služby, nejprve na berním úřadě, pak byl mj. v revolučním roce 1848 příslušný pro cenzuru v Praze, roku 1850 se stal náměstkem vrchního státního návladního u pražského zemského soudu (a oženil se) a od roku 1871 působil na říšském ministerstvu spravedlnosti ve Vídni.
Třísvazkové Dějiny hudby (Geschichte der Musik) se staly Ambrosovým životním dílem. První svazek se zabýval hudbou mimoevropských kultur a antickou hudbou (se zvláštním důrazem na hudbu starého Řecka), druhý svazek hudbou 4. až raného 15. století (jehož těžištěm byly gregoriánský chorál, Guido z Arezza, Antoine Busnoys a Guillaume Dufay) a třetí svazek hudbou fransko-vlámské školy (s důrazem na Josquina Despreze). Zemřel dříve, než mohlo dokončit čtvrtý svazek svého hlavního díla, který mělo zahrnovat dobu Palestrinovu. Tento díl uspořádali a roku 1878 vydali Otto Kade a Hugo Leichtentritt. Pátý svazek s hudebními příklady ke třetímu svazku Dějin hudby byl vydán roku 1882 pod vedením Kadeho. Wilhelm Langhans pokračoval v díle v „chronologickém pořádku“, aniž by však dosáhl Ambrosovy úrovně.
YT ho ale ignoruje (krom zmínek o objevech u konkrétních skladeb). |
Registrace nového uživatele 
