Někdy je zajímavé pozorovat, jak se liší digitální master od analogového. Některé digi zpraseniny se přenesou i na vinyl a tomu nepomůže ani svěcená. Jindy získáme diametrálně lepší zvuk.
V případě CRIPPLED BLACK PHOENIX se podařilo to druhé. Digitál má DR8, ale naprostá většina skladeb se motá kolem hodnoty DR6. Zvuk ripu se mi zdá na možnosti formátu ultimátní. Pro srovnání track Turn To Stone. Špičky, co na vinylu vystřelují až do maxima nejsou ruchy, ale krátkodobě hlasité zvuky (úder, sykavka, nástup nástroje), co přispívají ke zvukové plasticitě a bohatosti. Digitál všechno oříznul, poslal do limitace, znivelizoval, zničil komprimací. Vnímavý posluchač má pocit drtivé stísněnosti, destrukce zvukového spektra je markantní, hudba se vytrácí. Instantní kaše pro velkovýkrm hlušců.
|