Slabší než jednička, ale pořád dobréLoňský Ikaros/Daidalos/CenaXB1 má důstojného vítěze. Krůpej pontského medu je sice takovou fantasy detektivkou (tedy křížencem dvou žánrů, které moc nemusím), ale rychle jsem se začetl a dobře bavil; dokonce i nějaká ta přidaná hodnota v podobě starořeckých reálií se našla. O.S.N. je ostřílený a vypsaný autor a v rozhovoru odpovídá věcně a inteligentně (žádné pokusy o třeskutý humor, žádná potřeba sdělovat svůj světonázor - srovnání s rozhovorem s loňskou vítězkou je nasnadě). A to, jak si dovolil po dvou stránkách povídky opustit jednoho hlavního hrdinu a hladce přejít k druhému, mi v kontextu české kotliny přišlo skoro jako furiantský kousek.
Mazurkovo Pouto je dobře napsané, ale příběh sám včetně pointy mi přišel naprosto triviální. Setkání s Marií jsem jeden den ráno přečetl a večer už si nepamatoval, o čem to bylo. A nerozvzpomenul jsem se doteď.
Nejlepší povídkou čísla je podle mě Svět po velkém tlesku. Ani ne tak příběhem, jako způsobem vyprávění: Hutný tok drobných detailních informací, které se skládají do děje, přičemž hlavní postavy jsou pouze pozorovateli... Až na jeden překladatelský kiks ("eigenvektory") hodně dobré čtivo. Zato Kellyho S muži je kříž mi přišlo (kamenujte mě) prachmizerné; a to jsem si od té povídky po prvních pár odstavcích sliboval hodně.
Za povšimnutí stojí výsledková listina soutěže (ať už se jmenuje jakkoliv): Bude trochu přemlsováno, přepetrákováno, přenovákováno (gratulace Julianne k bronzové medaili), dokonce i naprostý nováček ¼udovít Plata se prosadil se třemi povídkami. Za sebe říkám, že se teším na Pavla Obluka a Lukáše Hrdličku. |