Na vinyl ripové kanály se dívám rád, dá se tam hodně pochytit. Na druhou stranu YTB poněkud degraduje zvuk, tak se dá jen omezeně posoudit, jak je povedený výstup z ripu.
Cílem mého ripování je, aby se co nejméně ztratilo z onoho zvláštního přitažlivého zážitku z desky. Ten nespočívá v šumění a praskotu, který je prý přirozený z dob, kdy jsme sedávali u ohně (jak se lze od pár mudrlantů dočíst), ale, když pominu absenci dynamické komprese, ve vlídnější zvukové obálce kolem muziky a v uvěřitelnějším zobrazení nástrojů, vokálu i celé scény. Že se takto podaná hudba dlouhodobě lépe poslouchá, mám osobně vyzkoušeno. Dobře provedený digitál na straně média i reprodukce se tomu hodně blíží, to rozhodně ano, však také proto desky digitalizuji. Kdyby nebyla šance ripnuté soubory dobře přehrát, ztrácela by taková snaha smysl.
Plánuji provést hlubší porovnání synchronně běžící desky a ripu z téže desky na téže sestavě. Jak moc se změní, jestli to bude poznat. Protože, když takto srovnám LP a CD, tak digitál drsně prohrává, což neplatí jen pro DR digi zmršeniny, ale i pro dobře udělaná CD. Když má CD dobré DR, prohra sice není tak drsná, ale skok to je vždycky, muzika je najednou studenější, syntetičtější, plošší. Proto chci zkoumat, jak se vinyl ripu přenesenému do digitálu podaří tomuto negativnímu efektu vyhnout. Mohl jsem to vyzkoušet už dávno, ale je třeba nastavit pečlivě podmínky a zapojení a připravit správné testovací soubory.
Jinak samozřejmě platí, že vinyl ripy zpřístupňují často raritní muziku, která je na digitálu buď zcela nedosažitelná, nebo jen v degradované formě. V této věci zkoumat není co, tahle Amerika je soudnými lidmi již dávno objevena a obydlena. Nesoudní omezenci sedí v neckách a brázdí místní odpadní nádrž pod prasečím chlívkem, objevovat můžou jen splašky, které jim z chlívku s mlaskotem natečou na hlavu. A halasně se holedbají, jak jim to šmakuje. |