bodKapitola III
Oráč
Oráč mi říkají, pluh mám z ptačího šatu a žiji v české zemi. Nenávist, nevraživost a protivenství budu k vám chovat navěky: vždyť z abecedy jste mi zločinně vyrvala dvanácté písmeno, základ mé radosti; ze záhonu mého srdce jste zlovolně vytrhla bělostný květ mé potěchy; odlákala jste lstivě ode mne záruku mého blaha, vyvolenou mou hrdličku: spáchala jste na mně nenapravitelnou loupež! Uvažte sama, zda reptám, soptím a žaluji neprávem: oloupila jste mne o radostné bytí, zbavila dobrých dní a připravila o celý poklad slastí. Veselý a dobré mysli jsem býval neustále; krátký a příjemný mi připadal každičký den, každičká noc, obojí stejnou měrou radostné a slastné; každý rok byl mi rokem milostivým. Teď mi je řečeno: utrum! U kalného moku, na zaschlé větvi, zkrušen, zdeptán a rozvrácen živořím a bez ustání lkám. Vichr mnou cloumá, plavím se kamsi divokým příbojem vln, bouře nabyla vrchu, má kotva nemá v čem tkvít. Proto nepřestanu křičet: Smrti, buďte prokleta! |