Chrocht hudební je hezký naturalismus. Mně pořád přijde nejvýstižnější příměr s teplotou prostředí. Můžeš ji objektivně změřit. Můžeš říct, že rozmezí od-do je pro lidský organismus optimální. Ale stejně bude při tom samém čísle na teploměru jednomu zima a druhému akorát, viz spory o termostat nebo klimatizaci. Budou to nejen různě hodnotit, ale vůbec vnímat. Někdo řekne jo, je tu chladno, ale je to příjemné, a druhý řekne, je tu teplo dost.
V objektivně nepříznivých podmínkách, třeba ve velkém horku, bude jeden kolabovat a druhý si lebedit. Třetí řekne jo, je fakt vedro, bude se potit, ale bude v pohodě fungovat a užije si, co zrovna dělá - a máme pořád stejné číslo na teploměru. Zde objektivně nepříznivé, ale jsou tací, kterým takové podmínky nevadí (i když je vnímají) nebo dokonce nevnímají nic než pohodu, sluníčko a "krásných šestatřicet stupňů".
Nejsem si prostě vůbec jistá, jestli se mantinely zvuku dají "lehce identifikovat". Lidé jsou opravdu různí. Mně vlastně nejvíc vadí (a to mi vadí zásadně a všude) zpochybňování toho, co někdo vnímá a prožívá. "Nemůže ti být horko, vždyť je tu příjemně." WTF? A tohle zpochybňování se v případě debat o zvuku děje z obou stran, protože si prostě nevidíme navzájem do hlavy. Nikdo ve skutečnosti neví, co přesně ten druhý slyší.
Lpění na objektivní změřitelnosti mi někdy připadá trochu jako manévr, jak si uhájit právo na osobní vnímání v situaci, kdy okolí vůči odlišnosti příliš vstřícné není (i když prohlašuje něco jiného). Pak je ale problém omezenost, ne sluch. Hloupé je, že mezi omezenci se člověk, který je ochotný chápat více různých perspektiv, dostává do nevýhody. To pak není moc motivace snažit se druhou stranu pochopit, natož ocenit její jedinečnost. To uznávám. |
Registrace nového uživatele 
