bodKapitola XIV
Smrt
Jalově mluvit je méně než mlčet; mlčet je více než mluvit hloupě. Z hloupých řečí spor, ze sporu zášť, ze zášti půtky, z půtek rány, z ran bolest, z bolesti pozdní lítost vzcházejí poblouzelým lidem. Chceš s námi vést spor. Vznášíš žalobu, že jsme ti skrze tvou převelice milou ženu ublížili. Bylo s ni naloženo laskavě a milostivě: v radostné mladosti, s tělem nepovadlým, v nejlepších dnech života, v nejvyšším důstojenství, v nejlepších letech, s netknutou ctí jsme ji pojali do své milosti. Pěli o tom chválu a bažili po tom všichni mudrcové, když pravili: nejlépe zemřít, když se chce nejvíc žít. Nezemřel dobře, kdo si zemřít přál; žil příliš dlouho, kdo se nás dovolával, aby zemřel; běda, přeběda tomu, koho obtíží břemeno stáří: při všem bohatství uboze žije! Toho roku, kdy nebe bylo otevřené, na svátek nebeského strážce v okovech, kdy od počátku světa čítalo šest tisíc pět set devadesát devět let, přikázali jsme blažené mučednici při narození dítěte, aby opustila souživou dočasnost a v milosti po zásluze vešla v dědictví božím do věčné radosti, života trvalého a nekonečného pokoje. Ačkoli k nám planeš záštím, chceme ti přát a dopřát, aby tvá duše dlela s její tam v nebeských prostorách, aby tvé tělo leželo společně s jejím zde v pozemském hrobě. Chtěli bychom ti zaručit: její dobrý čin bude ti na prospěch. Mlč, zadrž! Jako nemůžeš slunci vzít jas, měsíci chlad, ohni žár a vodě vlhkost, právě tak nemůžeš nám vyrvat naši moc!
Zajímavá filosofie, že? |
Registrace nového uživatele 
