bodKapitola XVI
Smrt
Co je špatné, zvou dobré, co je dobré, mají za špatné lidé bez rozumu; činíš to i ty. Viníš nás z nespravedlivého soudu; činíš tak neprávem. Chceme ti o tom dát lekci. Ptal ses, kdo jsme: jsme nástrojem boží ruky, jsme paní Smrt, spravedlivě žnoucí žnečka. Naše kosa seče napořád. Bílé, černé, rudé, hnědé, zelené, modré, šedé, žluté a veškeré skvoucí se květy a traviny zkosí, nedbá na jejich lesk, na jejich moc, na jejich sílu. Fiale jsou bez užitku krásná barva, plná vůně, lahodný nektar. Hleď, toť spravedlnost. Za spravedlivé nás měli Římané a básníci, protože nás poznali lépe než ty. — Ptal ses, co jsme: nejsme nic, a přece jsme něco. Nic proto, že nemáme život, ani bytí, ani podobu, ani podstatu, nejsme duch, nejsme k vidění, nejsme k nahmatání; něco proto, že jsme konec života, konec bytí, počátek nebytí, hranice mezi obojím. Jsme skutek, který každému člověku přivodí pád. Skrze nás musí padnout statní rekové, všechno jsoucí, co v sobě chová život, se skrze nás promění; býváme viněni z velikých vin! — Ptal ses, jací jsme: jsme k nepostižení. Kdysi jsme však byli zpodobněni na zdi chrámu v Římě jako postava, která má zavázané oči a sedí na volu; ta postava držela v pravé ruce motyku a lopatu v levé. Jimi se na volu oháněla. Útočil a házel a dorážel na ni veliký dav, lidé rozliční, každý náčiním svého řemesla; byla tam i jeptiška s žaltářem. Na postavu na volu útočili a házeli a měli na mysli nás; ale smrt je všechny smetla a pohřbila. Pythagoras nás srovnává s pří-zračnou postavou, která má oči baziliška, ty slídí po všech koutech země, jejich pohled zahubí každého živého tvora. — Ptal ses, odkud jsme: jsme z pozemského ráje. Tam nás Bůh stvořil a pojmenoval naším pravým jménem, když pravil: „Toho dne, kdy nakousnete plod, zemřete smrtí.“ Proto se také tak píšeme: My Smrt, paní a vladařka země, povětří a mořských vln. — Ptal ses, k čemu jsme: už jsi slyšel, že skýtáme světu víc užitku než škody. Ustaň, upokoj se a děkuj nám, že jsme tě navštívili tak dobrým skutkem! |