bodKapitola XVII
Oráč
Stařec novou zkazku, učenec neznámou zkazku, muž zcestovalý a ten, jemuž se nikdo neodváží říci ne, si troufnou vykládat smyšlenou zkazku, protože pro věci neslýchané se trestem nestíhá. Poněvadž jste rovněž bytost letitá, můžete bájit. Ač jste v ráji přišla na svět jako žnečka a dbáte práva, neseče vaše kosa rovnoměrně: vskutku vznosné květy ničí, bodláčí nechává stát; plevel zůstává, byliny k užitku hynou. Říkáte, že vaše kosa seče napořád. Jak to, že nechává bez úhony víc bodláčí než dobrého kvítí, víc myší než velbloudů, víc mrzkých než dobrých lidí? Jmenujte mi, ukažte mi prstem: kde jsou ti zdatní, počestní lidé, kteří tu svého času byli? Soudím, že jste je jala. S nimi i mou lásku, zůstal po ní také jen pope1 a prach. Kam se poděli ti, kdo pobývali na zem a rozmlouvali s Bohem, získali od něho přízeň, milost i statky? Kam se poděli ti, kdo sídlili na zemi, chodili pod hvězdami a bádali v planetách? Kam se poděli bystří, umní, spravedliví, činorodí lidé, o nichž se tolik praví v kronikách? Všechny jste povraždila, s nimi i mou rozmilou ženu; marní jsou ještě zde. Kdo je tím vinen? Odvážíte-li se, paní Smrti, říci pravdu, budete jmenovat sebe. Mluvíte stále o tom, jak soudíte spravedlivě a nikoho že záběr vaší kosy nešetři, že kosí jednoho po druhém. Byl jsem při tom a na vlastní oči viděl dva obrovské houfy lidu — každý měl přes tři tisíce mužů —, jak se potýkali na zelené pláni; brodili se po kotníky krví. Čile jste mezi nimi kmitala a šukala sem a tam. Mnohé z vojska jste pobila, mnohé nechala žít. Mrtvých jsem viděl víc kmánů než pánů. Vybírala jste je jako přezrálé hrušky. To že je spravedlivá žatva? To že je spravedlivý soud? Takhle seče vaše kosa napořád? Rychle sem, milé dítky, rychle! vyjeďme Smrti vstříc, vzdejme a vyslovme jí chválu, když takhle spravedlivě soudí! Boží soud je sotva tak spravedlivý!
-------------------
Co mi to jenom připomíná, ha?
A Zidane, NE! Ten význam je jiný! |
Registrace nového uživatele 
